Návrh na změnu zákona 586/1992 Sb. o daních z příjmů v platném znění
Předkládá Unie výtvarných umělců České republiky

ÚVOD

Reforma veřejných financí se dotkne i daňových zákonů a postavení tvůrčích (včetně uměleckých) profesí, spadajících do kategorie osob samostatně výdělečně činných. Uvítali bychom spolupráci na lepší právní úpravě postavení tvůrců v tzv. svobodném povolání. Předpokládané změny (postupné zvyšování základu pro výpočet sociálního a zdravotního pojištění, zavedení minimální daně) chceme u námi reprezentovaných profesí vyvážit rozšířenou možností nebýt účetní jednotkou, tedy využívat paušálně stanovených nákladů, jak to předpokládala zveřejněná předešlá verze daňové politiky 2003-2006 (prosinec 2002). Navrhujeme v § 7 odst. 9 bod b) zákona o dani z příjmů rozdělit na dva body a odlišit tak ba) danění příjmů autorů (tvůrců) s uplatněním nákladů ve dvojnásobné výši, tedy 60 % a bb) danění příjmů dědiců majetkových práv k autorským dílům s uplatněním nákladů ve výši stávajících 30 %.

NÁVRH

§ 7, odst. 9 - nové znění

(9) Neuplatní-li poplatník výdaje prokazatelně vynaložené na dosažení, zajištění a udržení příjmu, může uplatnit výdaje s výjimkou uvedenou v § 12 ve výši
a) 50 % z příjmů zemědělské výroby, lesního a vodního hospodářství, ⁷⁾
b) z příjmů uvedených v odstavci 2 písm. a), s výjimkou příjmů podle odstavce 8
ba) 60 % autoři
bb) 30 % dědici majetkových práv k autorským dílům
c) 25 % z příjmů ze živností, z jiného podnikání podle zvláštních předpisů a z příjmů uvedených v odstavci 2 písm. b) a c),
d) 25 % z příjmů z činností, které nejsou živností ani podnikáním podle zvláštního právního předpisu ⁶⁶⁾ uvedených v odst. 2 písm. d).

ZDŮVODNĚNÍ

Dosavadní úprava, umožňující, aby osoby samostatně výdělečně činné nebyly účetními jednotkami, ale uplatňovaly výdaje paušální částkou, rozlišuje příjmy ze zemědělské výroby, lesního a vodního hospodářství (paušál 50 %), příjmy z užití nebo poskytnutí práv z průmyslového nebo jiného duševního vlastnictví, autorských práv včetně práv příbuzných právu autorskému, a to včetně příjmů z vydávání, rozmnožování a rozšiřování literárních a jiných děl vlastním nákladem (paušál 30 %) a příjmy z živností nebo z činností, které nejsou živností ani podnikáním (paušál 25 %).
Přitom činnosti vymezené § 7, odst. 2 písm. a) zákona o daních z příjmů (a vykazované pod bodem „D“ v daňovém přiznání) zahrnují jak autory, tak i dědice majetkových práv k autorským dílům. Je zřejmé, že náklady dědiců jsou z principu nižší než náklady autorů samotných. Proto paušální odečet nákladů využívali především autoři, kteří se kromě své tvorby věnovali i jiné příbuzné činnosti (výuka apod.), nikoliv ti, pro něž příjem ze samostatné činnosti byl příjmem hlavním. Navrhovaná úprava odlišuje autory a dědice a umožní tak rozšířit okruh těch, kdo paušální odečet nákladů mohou využít.

Z hlediska daňových výnosů nebude mít změna podle našeho odhadu negativní dopad, dokonce lze předpokládat mírné zvýšení výnosu (a to i bez předpokládané minimální daně pro OSVČ), protože uplatnění paušálních výdajů, ať už z tvůrčí činnosti jako hlavního zdroje příjmů, zejména pak u souběhu činnosti (např. s výukou) téměř nemůže vést ke ztrátě a neplacení daně. Také daňové přiznání tvůrčí OSVČ, která paušálu použije, bude jednoduché a přehledné, stejně tak jako navazující platby pojistného. Jde o významný přínos k zjednodušení agendy spojené s uměleckou tvorbou.

Rozšíření možnosti využít paušálního odpočtu nákladů pro osoby samostatně výdělečně činné v umělecké tvorbě zohlední samu podstatu této činnosti, která předpokládá mnohdy svým způsobem zvláštní přístup k okolnímu světu. Navrhované řešení umožní tvůrčím profesím věnovat se intenzívněji činnostem, jejichž výsledky naplňují duševním bohatstvím život celé společnosti.

Novou úpravu nevyužijí příjmově silní umělci, umělci činní prostřednictvím agentur a většina architektů; ti účtují v soustavě jednoduchého nebo podvojného účetnictví.