Stanovisko Unie výtvarných umělců České republiky
k návrhu zákona o veřejné podpoře kultury a o změně některých zákonů listopad 2004
Zasláno Ministerstvu kultury České republiky 30. 11. 2004

Děkujeme Vám za zaslání návrhu paragrafového znění zákona o veřejné podpoře kultury a o změně některých zákonů. K návrhu věcného záměru zákona jsme měli možnost se vyjádřit jak písemně (e-mailem ze dne 5. 12. 2003), tak i na pracovním jednání dne 11. 12. 2003.

Netajíme se tím, že návrh paragrafového znění v současné podobě je pro nás velkým zklamáním. Chápeme, že ministerstvo kultury, jak už naznačil věcný záměr, využilo přípravy zákona k vyřešení dlouho trvajících systémových problémů (§§ 5 – 11, 23 – 26). Je správné, že zpracování a aktualizace kulturních politik státu i krajů je stanoveno jako zákonná povinnost (§§ 3 a 4). Oceňujeme rozšíření pravomocí ministerstva poskytovat příspěvky na tvůrčí a studijní účely fyzickým osobám (§§ 12 – 18) a rovněž návrh, aby se pokuty vyplývající z nedodržování některých ustanovení tohoto zákona (bude-li přijat) nerozplynuly ve státním rozpočtu, ale staly se příjmem Státního fondu kultury (§§ 21, 22).

Kromě těchto naprosto pozitivních záležitostí však návrh obsahuje řadu bodů problematických a některé, podle našeho soudu žádoucí změny v něm nejsou obsaženy vůbec.

První rozdíl mezi věcným záměrem zákona a současnou verzí spatřujeme v definování veřejné kulturní služby. Ve věcném záměru zákona se veřejnou kulturní službou rozuměla na prvním místě umělecká tvorba a její veřejné uplatnění (prezentace). V § 2 návrhu zákona tento základní postulát chybí a veřejná kulturní služba je redukována na zpřístupňování něčeho, co samo za veřejnou kulturní službu z tohoto zákona pokládáno není. Přitom dílčí záležitosti (příspěvky na studijní a tvůrčí účely - §§ 12 – 18) jsou na tyto tvůrce zaměřeny a také v úvodním § 1 se výslovně hovoří o podpoře rozvoje umění (ne tedy jen o podpoře zpřístupňování). Neuvedení tvůrce jako fyzické osoby výslovně v prvních dvou paragrafech zákona velmi snižuje, podle našeho názoru, hodnotu celého návrhu.

Zklamáním je pro nás rovněž obsah § 19 (Zakázky na zhotovení děl současného umění), a to jednak pro neuvěřitelně vysoký limit zakázky (150 000 000 Kč) a rovněž pro nezdůvodnitelně nízký, mechanicky určený limit na umělecké dílo(500 000 Kč). V důvodové zprávě je označeno oněch 0,33 % za přiměřených. Po konzultacích s našimi partnery v rámci IAA-Europe považujeme naopak za přiměřená 2 % z objemu zakázky, a to u všech zakázek, které u staveb tzv. občanského vybavení podléhají režimu zákona o veřejných zakázkách. Ohrazujeme se rovněž proti užití zjednodušujícího termínu „výzdoba uměleckými díly“, protože kultivace veřejného prostoru a moderní výtvarně architektonické postupy se takové primitivní představě vzdalují. Proto vznášíme i námitku proti § 19, odst. 6, který umožňuje zadat zhotovení uměleckého díla do jednoho roku ode dne dokončení veřejné zakázky, neboť kultivace veřejného prostoru musí být nedílnou součástí projektu a realizace, nikoli více či méně zdařilým „vyzdobením“ již hotového díla.

Největší vadu celého návrhu spatřujeme v tom, že všechny navržené formy podpory jen atakují těžce zkoušený státní rozpočet. V našich připomínkách z 5. 12. 2003 jsme navrhovali uzákonit takové formy podpory, které zjednoduší samu tvorbu, rozšíří možnosti trhu s uměním a posílí příliv finančních prostředků ze soukromé sféry. Proto jsme nejradikálnější část zákona spatřovali v návrhu změn daňového zákona. Předložené paragrafové znění se však daňového zákona dotýká jen krotce. A přitom pomoc při prosazování těchto změn ministerstvem kultury je jedním z největších očekávání umělecké obce.

Odkazujeme na náš text z 5. 12. 2003 a jen shrnujeme v tezích tyto nejdůležitější návrhy:
možnost nákupu uměleckých děl do veřejně přístupných prostor podnikatelů jako daňově uznatelný náklad (daňový odpis v rozmezí 3 až 5 let, případně limit z daňového základu, který by mohl být v intervalu např. 3 let slučován)
vymanění části tvůrců z povinnosti být účetní jednotkou zvýšením paušálního odpočtu nákladu ze současných 30 na 60 % (§ 7, odst. 9, písm. b) zákona o daních z příjmů)
a (nově připojujeme) uzákonění daňové asignace i na podporu veřejné kulturní služby v širší definici (viz výše připomínka k §§ 1 a 2)

Znovu připomínáme, že jsme již dvakrát písemně nabídli konkrétní spolupráci při prosazování těchto návrhů a naše nabídka nadále trvá.

Praha 30. listopadu 2004

Příloha: vyjádření k věcnému záměru zákona z 5. 12. 2003