PETICE OOA-S
ADRESOVANÁ MINISTRU KULTURY V ROCE 2001

 

Vážený pane ministře,
jistě s námi budete souhlasit, že po deseti letech by se už i v autorskoprávních vztazích měly stabilizovat standardní poměry. Ve výtvarném umění, alespoň pokud jde o hromadnou správu autorských práv a o právo na slušné vypořádání, tomu tak dosud není.
Výchozí situace byla pro výtvarné umělce a dědice jejich práv zásadně odlišná od situace v oborech literárních, dramatických a hudebních. Na rozdíl od organizací DILIA a OSA (i před rokem 1989 samostatné právnické osoby), Ochranná organizace autorská (OOA) pro obory výtvarného umění a architektury neměla právní subjektivitu, ale byla součástí Českého fondu výtvarných umění (ČFVU) a spolu se Zúčtovacím střediskem daně z literární a umělecké činnosti byla spíše úřadem berním (a kontrolním) než ochrannou autorskou organizací. Povinný systém zakázek v sovětském fondovém modelu (Dílo, Architektonická služba) zajišťoval prvotní užití díla (autorský honorář) a další užití díla jako příjmově nevýznamné již nesledoval. Naopak DILIA a OSA byly specializovány na sledování užití chráněných děl autorů i jejich dědiců a jako samostatné právnické osoby vpluly (jistě ne bez potíží a bez vnitřní očisty) do současných poměrů. S tím není v rozporu ani vznik jedné nové významné organizace (INTERGRAM), která si svůj prostor dokázala vymezit a uhájit.
V oblasti výtvarného umění a architektury žádná tradice vytvořena nebyla. To konstatovala i první zahraniční ochranná organizace - BILDKUNST - už v roce 1990 při své první návštěvě u nás. Její zástupci tehdy naléhali na rychlé vytvoření obdobné organizace jako samostatné právnické osoby. Výtvarná obec, reprezentovaná zpočátku jedinou organizací (Unie výtvarných umělců - UVU, dnes UVU ČR), usilovala o oddělení OOA z ČFVU formou delimitace zařízení, zaměstnanců i přiměřených finančních prostředků, které byly "rozpuštěny" v majetku ČFVU. Protože výbory ČFVU ani prozatímní rada budoucí Nadace ČFU (vše transformováno podle zákona) se k takovému řešení neodhodlaly, vznikla podle zákona o sdružování občanů Ochranná organizace autorská-sdružení (OOA-S). Byla založena v září 1993 na volebním shromáždění Správní rady ČFVU z vůle všech zástupců autorů výtvarných děl a architektů. Název deklaroval jednak návaznost na zavedenou značku OOA, jednak zvolenou "neziskovou" právní formu (občanské sdružení nositelů autorských práv). Zakladatelé předpokládali zánik OOA jako součásti ČFVU v průběhu jeho transformace v nadaci a vyčlenění prostředků, které OOA příslušely, a jejich vklad do nové OOA-S. Tak by start první nezávislé samostatné ochranné organizace autorů děl výtvarných umění a architektury a dědiců těchto autorských práv byl sice zpožděný, ale srovnatelný se startem organizací DILIA a OSA. Vše probíhalo v dohodě se zahraničními partnery, především s organizací BILDKUNST.
Patrně výše zmíněný tušený ekonomický potenciál stimuloval jednu zájmovou skupinu výtvarných umělců, teoreticky spjatou s právníky, předpokládajícími vývoj hromadné správy autorských práv a práva na slušné vypořádání v souladu s obchodním zákoníkem jako činnosti čistě komerční, že založila o rok později společnost s r.o. GESTOR (září 1994). Tohoto cimrmanovského "druhého míče na hřišti" se Prozatímní správní rada (1993 až 1995) zalekla. Z liché úvahy, že když vznikla druhá organizace, musela by také dostat finanční základ (a kdyby jich vzniklo dalších pět, tak patrně také) nebyl vklad finančních prostředků v odhadovaném objemu cca 1 mil. Kč do OOA-S nikdy uskutečněn. Vyčíslitelné a vydělitelné prostředky pak nenávratně zmizely v Nadaci ČFU.
Zatímco spol. s r.o. GESTOR pouze existoval, OOA-S uzavírala dohody se zahraničními partnery, ale především nalezla dočasnou finanční podporu ze strany členů - filmových tvůrců (nositelů autorských práv k produkci Barrandova). Organizace začala fungovat s tím, že filmoví tvůrci dotovali svými prostředky i činnost pro výtvarníky a architekty, v první fázi bez efektu, protože platný autorský zákon nebyl dostatečným nástrojem ani pro nezavedenou, tedy neobvyklou a neočekávanou hromadnou správu autorských práv, ani pro nekvantifikovaný nárok na tzv. slušné vypořádání. V této době byl učiněn jediný pokus odstranit zhoubné schizma na společném jednání zástupců OOA-S, Gestora i fondu - nadace, leč bez výsledku. Protahující se - jistě složitý - legislativní proces pak mj. způsobil, že trpělivost filmových tvůrců došla a OOA-S se ocitla ve své první krizi. Ozřejmit, kdo ji způsobil, je možné, zamyslíme-li se znovu nad předchozím výkladem.
V této kritické chvíli podala OOA-S žádost o druhou licenci (slušné vypořádání, 1997). Tato žádost byla zamítnuta, neboť stejnou podal i "druhý míč na hřišti" - GESTOR - jenže hle, co shledáváme, není to onen komerční Gestor, spol. s r.o., ale je to, ani jsme si nestačili všimnout, " třetí míč na hřišti" - GESTOR - občanské sdružení, založené (jak jinak to nazvat, než účelově) v roce 1997 (registrováno 6.l.1997). Jestliže komerční pojetí hromadné správy autorských práv, event. práva na slušné vypořádání (GESTOR, spol. s r.o.) bylo alespoň jakousi alternativou koncepce OOA-S, pak kopírování stejné právní formy, ještě pod matoucím shodným názvem (GESTOR, občanské sdružení) jasně svědčí o cílech této amorfní zájmové skupiny. Stěží zde můžeme hledat nadřazený obecný zájem účinné, transparentní a relativně levné ochrany předmětných zájmů, zato zájem profitovat na správě těchto práv je neoddiskutovatelný. Zakladatelé obč. sdružení GESTOR kopírovali tedy správný a perspektivní postup OOA-S. OOA-S však licenci na slušné vypořádání neobdržela (7.7.1997) proto, že kmen chráněných nositelů autorských práv byl shodný.
Tady podle našeho názoru státní orgán (Ministerstvo kultury ČR) pochybil, neboť nezkoumal původ databáze, nezkoumal autentičnost smluv s nositeli autorských práv, nezamyslel se nad tím, jaký je důvod snahy stěpit autorskoprávní ochranu, zdvojnásobovat náklady na její výkon. Státní orgán nemůže vynucovat jednotný postup ze strany výtvarné obce, když vnitřní poměry k jednotnému postupu samy nevedou. V procesu rozhodování musí vážit argumenty, odlišit podstatné od nepodstatného a pak rozhodnout.
Přijetím zbrusu nového autorského zákona bylo mnohé vyřešeno. V otázce licencí se situace opět opakuje. Ochrana autorských práv, výkon hromadné správy autorských práv i uplatňování práva na slušné vypořádání je obecnou záležitostí, týkající se všech oprávněných subjektů. Její racionální, úsporný a efektivní výkon může zajišťovat jedna organizace, technicky způsobilá k této činnosti, organizace s platnými smlouvami se zahraničními partnery, s reprezentativní a neuzavřenou členskou základnou. A tou je OOA-S. Ministerstvo se nesmí vyhýbat povinnosti rozhodnout, i když se toto rozhodnutí dotkne nějaké zájmové skupiny, byť její protagonisté třeba sídlí v Praze a mají čas vznášet stále nové a nové námitky. Zásadní rozhodnutí se týká všech, i většiny nacházející se mimo centrum, kterou tento boj o peníze nezajímá. Proto se členové OOA-S rozhodli na valném shromáždění 21. března 2001 v Brně pro sestavení petice, kterou Vám předáváme. Ne, abychom Vás obtěžovali, ale další čekání by mohlo také znamenat zmar desetiletého úsilí vybudovat silnou organizaci a spolehlivého partnera obdobným organizacím v zahraničí