PETICE OOA-S
ADRESOVANÁ MINISTRU KULTURY V
ROCE 2001
Vážený pane ministře,
jistě s námi budete souhlasit, že po deseti letech by se už i
v autorskoprávních vztazích měly stabilizovat standardní poměry.
Ve výtvarném umění, alespoň pokud jde o hromadnou správu
autorských práv a o právo na slušné vypořádání, tomu tak
dosud není.
Výchozí situace byla pro výtvarné umělce a dědice jejich práv
zásadně odlišná od situace v oborech literárních, dramatických
a hudebních. Na rozdíl od organizací DILIA a OSA (i před
rokem 1989 samostatné právnické osoby), Ochranná organizace
autorská (OOA) pro obory výtvarného umění a architektury neměla
právní subjektivitu, ale byla součástí Českého fondu výtvarných
umění (ČFVU) a spolu se Zúčtovacím střediskem daně z
literární a umělecké činnosti byla spíše úřadem berním
(a kontrolním) než ochrannou autorskou organizací. Povinný
systém zakázek v sovětském fondovém modelu (Dílo,
Architektonická služba) zajišťoval prvotní užití díla
(autorský honorář) a další užití díla jako příjmově
nevýznamné již nesledoval. Naopak DILIA a OSA byly specializovány
na sledování užití chráněných děl autorů i jejich dědiců
a jako samostatné právnické osoby vpluly (jistě ne bez potíží
a bez vnitřní očisty) do současných poměrů. S tím není v
rozporu ani vznik jedné nové významné organizace (INTERGRAM),
která si svůj prostor dokázala vymezit a uhájit.
V oblasti výtvarného umění a architektury žádná tradice
vytvořena nebyla. To konstatovala i první zahraniční ochranná
organizace - BILDKUNST - už v roce 1990 při své první návštěvě
u nás. Její zástupci tehdy naléhali na rychlé vytvoření
obdobné organizace jako samostatné právnické osoby. Výtvarná
obec, reprezentovaná zpočátku jedinou organizací (Unie výtvarných
umělců - UVU, dnes UVU ČR), usilovala o oddělení OOA z ČFVU
formou delimitace zařízení, zaměstnanců i přiměřených
finančních prostředků, které byly "rozpuštěny" v
majetku ČFVU. Protože výbory ČFVU ani prozatímní rada
budoucí Nadace ČFU (vše transformováno podle zákona) se k
takovému řešení neodhodlaly, vznikla podle zákona o sdružování
občanů Ochranná organizace autorská-sdružení (OOA-S). Byla
založena v září 1993 na volebním shromáždění Správní
rady ČFVU z vůle všech zástupců autorů výtvarných děl a
architektů. Název deklaroval jednak návaznost na zavedenou značku
OOA, jednak zvolenou "neziskovou" právní formu (občanské
sdružení nositelů autorských práv). Zakladatelé předpokládali
zánik OOA jako součásti ČFVU v průběhu jeho transformace v
nadaci a vyčlenění prostředků, které OOA příslušely, a
jejich vklad do nové OOA-S. Tak by start první nezávislé
samostatné ochranné organizace autorů děl výtvarných umění
a architektury a dědiců těchto autorských práv byl sice zpožděný,
ale srovnatelný se startem organizací DILIA a OSA. Vše probíhalo
v dohodě se zahraničními partnery, především s organizací
BILDKUNST.
Patrně výše zmíněný tušený ekonomický potenciál
stimuloval jednu zájmovou skupinu výtvarných umělců,
teoreticky spjatou s právníky, předpokládajícími vývoj
hromadné správy autorských práv a práva na slušné vypořádání
v souladu s obchodním zákoníkem jako činnosti čistě komerční,
že založila o rok později společnost s r.o. GESTOR (září
1994). Tohoto cimrmanovského "druhého míče na hřišti"
se Prozatímní správní rada (1993 až 1995) zalekla. Z liché
úvahy, že když vznikla druhá organizace, musela by také
dostat finanční základ (a kdyby jich vzniklo dalších pět,
tak patrně také) nebyl vklad finančních prostředků v
odhadovaném objemu cca 1 mil. Kč do OOA-S nikdy uskutečněn.
Vyčíslitelné a vydělitelné prostředky pak nenávratně
zmizely v Nadaci ČFU.
Zatímco spol. s r.o. GESTOR pouze existoval, OOA-S uzavírala
dohody se zahraničními partnery, ale především nalezla dočasnou
finanční podporu ze strany členů - filmových tvůrců
(nositelů autorských práv k produkci Barrandova). Organizace
začala fungovat s tím, že filmoví tvůrci dotovali svými
prostředky i činnost pro výtvarníky a architekty, v první fázi
bez efektu, protože platný autorský zákon nebyl dostatečným
nástrojem ani pro nezavedenou, tedy neobvyklou a neočekávanou
hromadnou správu autorských práv, ani pro nekvantifikovaný nárok
na tzv. slušné vypořádání. V této době byl učiněn jediný
pokus odstranit zhoubné schizma na společném jednání zástupců
OOA-S, Gestora i fondu - nadace, leč bez výsledku. Protahující
se - jistě složitý - legislativní proces pak mj. způsobil,
že trpělivost filmových tvůrců došla a OOA-S se ocitla ve
své první krizi. Ozřejmit, kdo ji způsobil, je možné,
zamyslíme-li se znovu nad předchozím výkladem.
V této kritické chvíli podala OOA-S žádost o druhou licenci
(slušné vypořádání, 1997). Tato žádost byla zamítnuta,
neboť stejnou podal i "druhý míč na hřišti" -
GESTOR - jenže hle, co shledáváme, není to onen komerční
Gestor, spol. s r.o., ale je to, ani jsme si nestačili všimnout,
" třetí míč na hřišti" - GESTOR - občanské sdružení,
založené (jak jinak to nazvat, než účelově) v roce 1997
(registrováno 6.l.1997). Jestliže komerční pojetí hromadné
správy autorských práv, event. práva na slušné vypořádání
(GESTOR, spol. s r.o.) bylo alespoň jakousi alternativou
koncepce OOA-S, pak kopírování stejné právní formy, ještě
pod matoucím shodným názvem (GESTOR, občanské sdružení)
jasně svědčí o cílech této amorfní zájmové skupiny. Stěží
zde můžeme hledat nadřazený obecný zájem účinné,
transparentní a relativně levné ochrany předmětných zájmů,
zato zájem profitovat na správě těchto práv je
neoddiskutovatelný. Zakladatelé obč. sdružení GESTOR kopírovali
tedy správný a perspektivní postup OOA-S. OOA-S však licenci
na slušné vypořádání neobdržela (7.7.1997) proto, že kmen
chráněných nositelů autorských práv byl shodný.
Tady podle našeho názoru státní orgán (Ministerstvo kultury
ČR) pochybil, neboť nezkoumal původ databáze, nezkoumal
autentičnost smluv s nositeli autorských práv, nezamyslel se
nad tím, jaký je důvod snahy stěpit autorskoprávní ochranu,
zdvojnásobovat náklady na její výkon. Státní orgán nemůže
vynucovat jednotný postup ze strany výtvarné obce, když vnitřní
poměry k jednotnému postupu samy nevedou. V procesu rozhodování
musí vážit argumenty, odlišit podstatné od nepodstatného a
pak rozhodnout.
Přijetím zbrusu nového autorského zákona bylo mnohé vyřešeno.
V otázce licencí se situace opět opakuje. Ochrana autorských
práv, výkon hromadné správy autorských práv i uplatňování
práva na slušné vypořádání je obecnou záležitostí, týkající
se všech oprávněných subjektů. Její racionální, úsporný
a efektivní výkon může zajišťovat jedna organizace,
technicky způsobilá k této činnosti, organizace s platnými
smlouvami se zahraničními partnery, s reprezentativní a neuzavřenou
členskou základnou. A tou je OOA-S. Ministerstvo se nesmí vyhýbat
povinnosti rozhodnout, i když se toto rozhodnutí dotkne nějaké
zájmové skupiny, byť její protagonisté třeba sídlí v
Praze a mají čas vznášet stále nové a nové námitky. Zásadní
rozhodnutí se týká všech, i většiny nacházející se mimo
centrum, kterou tento boj o peníze nezajímá. Proto se členové
OOA-S rozhodli na valném shromáždění 21. března 2001 v Brně
pro sestavení petice, kterou Vám předáváme. Ne, abychom Vás
obtěžovali, ale další čekání by mohlo také znamenat zmar
desetiletého úsilí vybudovat silnou organizaci a spolehlivého
partnera obdobným organizacím v zahraničí