Čtvrtstoletí
čtrnáctideníku ATELIÉR – jak to bude
dál?
Předáme další generaci prázdné ruce? Výzva k zamyšlení. Vážení
přátelé výtvarného umění, vážení výtvarní umělci, Paní
šéfredaktorka
Mgr. Blanka Jiráčková se na nás obrátila
s výzvou k zamyšlení nad
budoucností jediného periodika svého druhu
v České republice – čtrnáctideníku
Ateliér. Předplatitelé
a čtenáři byli osloveni v prvním čísle letošního ročníku (Editorial ´12),
ve třetím čísle byl zveřejněn Otevřený dopis grantové komisi ministerstva
kultury a v pátém čísle nalezneme odpověď. Tato výzva je však určena
především těm, kdo se s časopisem pravidelně nesetkávají. Budeme rádi,
najdete-li si čas, vše si v klidu přečtete a promyslíte. Jedno je v tomto
jubilejním 25. roce vydávání Ateliéru jisté: buď se podaří časopis udržet, nebo
další generaci nedokážeme ani ten jediný čtrnáctideník předat! Základní
problém je v tom, že zatímco organizace, které stát zřizuje, každoročně
přece jen nějak „nakrmí“, pro soukromé subjekty, byť neziskové, má a) peněz
stále méně, b) nejsou
vypracovány žádné standardy, které by dlouhodobým projektům pevně stanovené
příspěvky zaručovaly a které by mohly být snižovány nebo odnímány jen
odůvodněně, na základě sníženého hodnocení za předešlý rok. Většina
solidních dlouhodobých projektů je obecně
známá a celá práce grantové komise
je
snižována na vytváření odborného
zázemí pro rozhodnutí přijímaná
úplně jinde,
pro rozhodnutí o objemu prostředků na kulturu
vydávaných. Kde je ono
dvě desetiletí proklamované cílové 1% ze státního rozpočtu na kulturu? Kde
vůbec je alespoň nějaký relativní klíč, který by proporce, byť v dočasně úsporné
podobě, zaručoval? Nikde. Je správné,
že představitelé odborné veřejnosti jmenovaní např. do grantové komise, se s tímto
stavem smiřují? Není jejich dopis, jímž se komise společně ohradily proti
snižujícímu se objemu prostředků, jen pro uklidnění svědomí? Jaký
názor
na tuto problematiku má výtvarná obec, jíž
se to především dotýká? To možná
ukáže diskuse na toto téma. Rozhodně není
předčasná. Předčasná je jen pro ty,
kdo za půl roku budou tvrdit, že už se nic nedá dělat a že je
škoda, že se o
tom nedebatovalo dřív! A tak chcete-li, můžete své
názory sdělit na atelier@uvucr.cz.
Nejzajímavější zveřejníme v této
diskusi, všechny předáme redaktorům Ateliéru k
úvahám o zlepšení jejich práce. Ale teď konkrétně. Zaniklý časopis
už neobnoví nikdo, to považujeme za jisté. Můžeme ho udržet jednoduchým
způsobem – předplatným. A to činí už léta (bez ohledu na stálý nárůst cen) 736
Kč ročně s donáškou až do domu. Je to necelých 62 korun měsíčně. Stačí, aby
si např. kuřáci pro své zdraví i okolí odepřeli jednu jedinou krabičku měsíčně,
aby si druzí např. při debatách třikrát za měsíc nedali čtvrté pivo, stačí tak
málo... Udělat něco pro společnou věc. Všichni,
kdo u zrodu Ateliéru byli, kdo se dokázali adaptovat v nelehkých tržních
podmínkách a udrželi časopis celé čtvrtstoletí, ti všichni jsou už ve věku, kdy
by měli být střídáni novou generací. Přece to vše nebylo zbytečné? Mají snad
krčit rameny a ukazovat prázdné ruce. Časopis nemusí ležet na regálech knihoven, ani doma, ani ve školách. Trvalou
dokumentací se zabývají jiné instituce. Ať si studenti vytrhnou zajímavý text,
ať si každý schová, co ho zajímá. Ať časopis působí a funguje! Předplaťte si Ateliér hned, alespoň
na tento krizový rok. Je to jednoduché, stačí kliknout na http://www.atelier-journal.cz/node/11
© uvucr, Oskar Brůža, 2012
|