Elektronický archiv Mladé Fronty
DNES spravovaný společností NEWTON Media, a.s.
http://mfdnes.newtonit.cz
Datum: 09.11.2007
Autor: Martin Říman
Zdroj: Mladá fronta DNES
Strana: 09
Knížák zapomněl, co psal
Článek pana profesora Knížáka Konec Design
centra dělá z Česka bezduchou fabriku (MFD 2. 11.) je
signifikantní sondou do duše českého člověka. Je to
ilustrativní ukázka typicky českého uvažování, o kterém
psal už Karel Čapek, totiž že Čech stát permanentně
kritizuje a podceňuje, ale na druhé straně požaduje, aby se
staral o všechno.
Oč jde. Panu profesoru Knížákovi se nelíbí, že na konci
roku končí svou existenci jedna podřízená organizace
ministerstva průmyslu, Design centrum (nebude jediná). Tato
instituce s ročním rozpočtem 20 milionů korun, z toho 14 na
platy, nájmy a další provozní výdaje, má ve své pracovní
náplni pomáhat podnikům orientovat se ve světě designu. Dobrý
obal prodává výrobek, to dnes už ví každý. Nicméně je
třeba se ptát, zda v době obnoveného (a již usazeného)
kapitalismu, kdy prakticky sto procent výroby je v soukromých
rukou, kdy stejně tak soukromníky jsou i designéři, má
podobná organizace smysl. Moje odpověď je, že ne. Jestliže
snad výrobci ještě nechápou, že jejich výrobek je bez
kvalitního designu neprodejný, je to totéž, jako by si
mysleli, že jej prodají bez marketingu, reklamy atd. S tím jim
pak žádní státní úředníci nepomohou. Design centrum možná
mělo smysl těsně po revoluci, když ještě všichni
psychologicky žili v komunistickém schématu, kdy hrdina byl už
ten, kdo dokázal vyrobit bez ohledu na to, jak jeho výrobek
vypadal. Ale 18 let po převratu? Myšlenka pana profesora, že
bez tohoto zvláštního státního rezidua minulosti bude z
Česka bezduchá fabrika, je tak trochu facka všem mladým
kreativním lidem.
Polemika
Až potud bych považoval tuto diskusi za parciální a téměř
nehodnou vzácného místa na prestižní stránce tohoto listu.
Ale. S jakou chutí jsem čítával texty pana profesora Knížáka
tepající rozbujelý byrokratický systém, umělce, kteří „křičí
o trvalé podpory od ministerstva kultury“ (LN, 6. 8. 2005).
Jak přesvědčivě kritizoval „vytváření nejrůznějších
fondů (...), což je umělé protahování socialistických
praktik“ (tamtéž). Jeho slova „modlím se za to, aby občané
volili demokracii, tzn. malou roli státu, co nejvíc
individuálních pravomocí a povinností“ (Super, 11. 6. 2002)
bych podepsal o půlnoci. Problém je zřejmě v tom, že jedna
věc jsou ideály, druhá realita života.
Vidím to na každém kroku. Všichni si stěžují na
byrokracii. Když jsem byl v opozici, říkal jsem – „neptejte
se mne, jak vám budeme pomáhat, moje odpověď je, že nijak.
Co mohu slíbit, nebudeme vám házet klacky pod nohy. To je naše
pomoc.“ Tehdy všichni tleskali. A dnes? Zrušili jsme
registrační pokladny.
Zrušili jsme minimální daň. Jako by to bylo samozřejmé. Ale
když vláda schválí zásadní liberalizaci živnostenského
podnikání, už se chystají nespokojené zájmové skupiny do
parlamentu. Ořežu rozpočet svého ministerstva na 84 procent předchozího
roku a dočtu se v novinách od tzv. liberálních novinářů,
že jsem na rozdíl od jiných ministrů málo vybojoval pro svůj
resort. A pak ruším nesmyslné struktury typu Design centra a
dočtu se od zapřisáhlých pravičáků, že se chovám „neprofesionálně“.
Je snadné být liberálem, individualistou, zastáncem volného
trhu a malého státu. Ale zřejmě jen do okamžiku, kdy se to týká
mé dotace a mých kamarádů.
Foto popis|
O autorovi| Martin Říman, ministr průmyslu a obchodu
NEWTON Media, a.s. Copyright (c)
2007
Zdrojem zpráv je MFDNES, MAFRA, a.s. Copyright (c) 2007