Základní text přednesený na konferenci
Kultura a společnost, společnost a kultura
pořádané Obcí spisovatelů spolu s Radou uměleckých obcí a kulturní komisí Asociace krajů
a ve spolupráci s Ministerstvem kultury České republiky, Magistrátem hlavního města Prahy a Sdružením výkonných umělců
v Galerii Hudební akademie múzických umění, Malostranské nám. 13, Praha 1 v úterý 11. listopadu 2003

Stanovisko Rady uměleckých obcí

Problémem většiny uměleckých oborů u nás je nedostatečně velký domácí trh. Z toho vyplývá, že nemohou pracovat profesionálně, aniž by o ně projevoval promyšlený, účinný a systematický zájem a pomoc stát a jeho instituce. Spoléhat se na činnost soukromých donátorů je naprosto nereálné ze dvou důvodů: taková tradice v Evropě neexistuje, a mizivý příklad našich politických elit spolu s neinspirativní daňovou politikou takovou činnost donátorů ani nepodněcuje. Zejména ty umělecké obory, které jsou spjaty s jazykem či dokonce v jazyce spočívají, a jsou na omezeném jazykovém prostředí závislé, jsou za stávající situace ohroženy. Navíc se tu projevuje zřetelná souvislost s úpadkem jazyka ve veřejném styku a v médiích, způsobená mimo jiné nedostatečnou péčí o jazykové vzdělání. Všechny země s malým počtem obyvatel mají vypracovaný systém péče o jazyk - tedy především o národní literaturu. Dosavadní pomoc státu literatuře míří prostřednictvím grantů především do výroby knih a k ostatní nakladatelské činnosti, ale základu, tedy vlastní literární tvorby se téměř nedotýká.

Při pozornosti, třeba stále nedostatečné, jež se věnuje opravám a udržování architektonických památek, uniká, co chybí architektuře soudobé, zejména stavbám, jež jsou financované z veřejných prostředků: dostatečná spoluúčast ostatních uměleckých oborů jako je sochařství, malířství, design, typografie. Snižuje to kulturní úroveň veřejných staveb, brzdí rozvoj výtvarných oborů a omezuje možnosti kulturních služeb. Nehledě ke zbytnělé, neúčinné a pomalé administrativě, jež komplikuje a zpomaluje uskutečňování nových staveb. Veřejnými prostředky lze i v současném stavu šetřit: například neužívat jich při financování staveb, jejichž účel je více komerční než kulturní, a uplatnit je tam, kde jde o nekomerční uměleckou tvorbu. Tyto souvislosti poukazují na to, že pozornost společnosti se nemůže vyčerpávat především péčí o konzervaci hodnot už prosazených, a přitom opomíjet podmínky pro vznik nových a živých kulturních hodnot.

Naprosto podceněno je v naší společnosti duševní vlastnictví, jehož ochranu současná politika příliš často chápe jako překážku v podnikání a jako omezování jeho svobody. Důsledkem je pak nedůstojné postavení autorů, například spisovatelů a překladatelů, kteří bývají nuceni zříkat se i mizivých honorářů za vydávané knihy. Elektronická média mají tendenci stlačovat nejenom výdaje za literární texty, ale i výdaje za užití hudebních děl nebo - jako média soukromá - se snaží placení se vyhnout zcela. K tomu přistupuje nedostatečná kontrola dovážených prázdných nosičů na tržištích, jež připravuje nejen autory a interprety o výnosy z autorských práv, ale i domácí výrobce o zisky a stát o daně.

Daňový systém, dotýkající se umělců, by měl do budoucna brát v úvahu, že kulturní statky mají mezi zdaňovaným zbožím a činností skutečně zvláštní povahu a význam a že je třeba vznik nové tvorby nikoli podvazovat, ale naopak podněcovat v zájmu společenském a národním.

21.11.2003