UVU ČR / STRATEGIE ÚČINNĚJŠÍ STÁTNÍ PODPORY KULTURY

Rada Unie výtvarných umělců České republiky projednala na svém 31. zasedání v Praze dne 23. dubna 2002 následující dokument a předkládá jej k vyjádření všem, kteří ke zkoumané problematice mají co říci a chtějí se vyjádřit.

Své názory, náměty a připomínky adresujte Informačnímu středisku UVU ČR, PO Box 284, 601 00 Brno (na obálce uveďte, prosím, heslo "Analýza") nebo zašlete e-mailem (mailto: uvucr@uvucr.cz) a jako předmět uveďte "analyza". Máte-li zájem o text ve formátu Word pro Windows 97, 2000 (*.DOC), pošleme Vám ho na vyžádání v příloze e-mailu.

Upozornění: Celková koncepce studie i každá jednotlivá část požívá autorskoprávní ochrany. Přetisk celé studie nebo jejích jednotlivých částí bez svolení autora není dovolen. Použití v odborném textu je možné jen formou řádné citace.

Analýza postavení výtvarného umělce v České republice

Analysis of the visual arts situation in the Czech Republic

Společný projekt střešních organizací výtvarných umělců zemí Visegrádské čtyřky - česká část byla zpracována péčí Unie výtvarných umělců České republiky s podporou Nadace Český fond umění

Vstupní teze 2001/2002

Contents / obsah

0. INTRODUCTION / ÚVOD

1. PROFESSIONAL ORGANISATIONS OF VISUAL ARTISTS / STRUKTURA OBČANSKÉ SFÉRY VÝTVARNÉHO UMĚNÍ

1.1 Umbrella organisations and their mission / Střešní organizace a jejich poslání

1.2 Specialised associations and their mission / Asociace a sdružení a jejich poslání

1.2.1 Struktura výtvarné obce

1.2.2 Organizační prvky výtvarné obce

2. LEGISLATION IN VISUAL ART / LEGISLATIVA TÝKAJÍCÍ SE VÝTVARNÉHO UMĚNÍ

2.1 Legal differentiation between the professional artist and the lay / Právní diferenciace mezi výtvarným umělcem - profesionálem a výtvarníkem - amatérem

2.2 Author´s law (Copyright) / Autorský zákon (ochrana autorských práv)

2.3 Legislation of authors´protection (Artist´s status, Law on Culture) / Legislativa na obranu tvůrce (statut umělce, zákon o kultuře)

2.4 Buildings´law / Stavební zákon

2.5 Laws pertaining to the institutional sphere in the field of visual art / Zákony zajišťující institucionální sféru oblasti výtvarného umění

2.6 Chamber of visual artists / Komora výtvarných umělců

2.7 Council of artists / Rada umělců (uměleckých obcí)

2.8 Cultural policy of the state / Národní (státní) kulturní politika

2.9 Social and tax policy of the state pertaining to visual art / Sociální a daňová politika státu v oblasti výtvarného umění

2.10 Legislation pertaining to the financing of culture / Legislativní zajištění financování kultury

3. FINANCIAL RESOURCES OF VISUAL ART / ZDROJE FINANCOVÁNÍ VÝTVARNÉHO UMĚNÍ

3.0 General issues of financing visual activities / Celková charakteristika problematiky financování výtvarných aktivit

3.1 National funds, special funds / Státní zdroje, fondy

3.2 Communal resources, funds / Komunální fondy

3.3 Non - governmental resources, funds / Nevládní fondy.

3.4 Mediated resources / Nepřímé zdroje - slevy na daních, sociální zvýhodnění.

3.5 Professional associtaion´s own (financial) resources / Vlastní zdroje profesních sdružení

4. INSTITUTIONAL NETWORK OF VISUAL ART / INSTITUCIONÁLNÍ SÍŤ VÝTVARNÉHO UMĚNÍ

4.1 National documentation, National archive of art ... / Národní výtvarný archív

4.2 Information, service and documentation centres / Informační, servisní a dokumentační centra

4.3 Art museums, galleries - national, public and privat / Galerie - státní, soukromé

4.4 Artistic schools system / Umělecké školství

5. SIGNIFICANT EXIBITIONS, FAIRS AND EVENTS RELATED TO ART / VÝZNAMNÉ VÝTVARNÉ VÝSTAVY, VELETRHY, AKCE

5.1 Shows, festivals, presentations, fairs and other events documenting contemporary creation / Systematická dokumentace tvorby formou přehlídek, festivalů, prezentačních cyklů, veletrhy výtvarného umění

5.1.1 Visual art shows / Přehlídky výtvarného umění

5.1.2 Artistic festivals / Festivaly umění

5.1.3 Art prizes and awards / Umělecké ceny

5.1.4 Fine art fairs / Veletrhy výtvarného umění

5.2 Symposia, open - air workshops, working sessions / Symposia, pracovní setkání

6. JOURNALS, INFORMATION / ČASOPISY, INFORMACE

6.1 Periodicals dealing with visual art / Periodický tisk pro oblast výtvarného umění

6.2 Visual art presentations on internet / Výtvarné umění na internetu

7. INTERNATIONAL NETWORKS / MEZINÁRODNÍ SÍŤ

7.1 National umbrella organisations and their incorporation into the international network - IAA/AIAP, UNESCO organizations, ECA ... / Začlenění do mezinárodní sítě - AIAP, ECA atd.

7.2 Validity of the international ID card of professional visual artists IAA/AIAP / Platnost identifikační karty profesionálního výtvarného umělce IAA/AIAP (UNESCO)

8. POSITION OF VISUAL ART IN PUBLIC MEDIA / MEDIALIZACE VÝTVARNÉHO UMĚNÍ VE VEŘEJNOPRÁVNÍCH MÉDIÍCH

8.1 TV and radio broadcasting, national periodical press / Televize, rozhlas, tisk.

* * * * * * * * * *

0. INTRODUCTION

ÚVOD

Výtvarné obce všech zemí, které se po roce 1989 vymanily ze sféry sovětského vlivu, provedly významné organizační změny ve vlastní organizaci, byly však současně postaveny před úkoly, na jejichž řešení v okamžiku jejich vzniku a nejvýraznějšího dopadu nebyly řádně připraveny. Všechny střešní organizace výtvarných umělců zpracovávaly velké množství námětů, počet neodkladných úkolů byl velký a tlak na jejich rychlé řešení silný. To byly důvody, že v první polovině 90. let byly kontakty mezi těmito organizacemi malé.

Prvním oficiálním setkáním byla Evropská regionální konference IAA/AIAP v Krakově (1995), věnovaná záležitostem postavení výtvarného umělce ve vztahu k oficiálnímu dokumentu UNESCO.

První pokus porovnat situaci ve všech uměleckých obcích bývalého východního bloku se odehrál v maďarském Szödligetu v roce 1999. Účast zástupců uměleckých obcí nebyla však reprezentativní a na návrh Slovenské výtvarné únie se další úsilí zaměřilo na uměleckou obec výtvarnou.

Díky finančnímu zázemí vytvořenému našimi kolegy z UVU plzeňské oblasti se při zahájení Středoevropského bienále kresby v Plzni v roce 2000 uskutečnilo setkání, na němž zástupci střešních organizací výtvarných umělců zemí V4 podepsali dohodu o spolupráci a zahájili přípravu tohoto dokumentu. Na dalších schůzkách v Moravanoch na Váhom a v Bratislavě v průběhu roku 2001 byly vstupní teze zpřesňovány a přípravné práce v jednotlivých zemích koordinovány.

Předkládaný text uzavírá první, vstupní etapu práce, jejíž hlavní část je teprve před námi a po jejímž dokončení bude snad možné prosadit významné legislativní změny v oblasti, která je středem našeho zájmu.

1. PROFESSIONAL ORGANISATIONS OF VISUAL ARTISTS

STRUKTURA OBČANSKÉ SFÉRY VÝTVARNÉHO UMĚNÍ

1.1 Umbrella organisations and their mission

Střešní organizace a jejich poslání

V lednu 1990 zanikl jednotný Svaz českých výtvarných umělců. Po přijetí velmi liberálního zákona o sdružování občanů vznikla v květnu 1990 Unie výtvarných umělců (od roku 1994 Unie výtvarných umělců České republiky - Union of Visual Artists of the Czech Republic - UVU ČR). Ta již nebyla koncipována jako jednotný svaz s individuálním členstvím, ale jako střešní organizace (federace) jednotlivých právně samostatných profesních organizací nejrůznějšího zaměření a různé teritoriální působnosti. Stanovy UVU ČR nepředepisují ani velikost, ani vnitřní organizační strukturu svých členských organizací, pouze profesionální standard. Ten je dán nejen vzděláním členů, ale i zvyklostmi (územ), které první zakládající organizace UVU ČR přijaly.

V čele UVU ČR stojí Rada, která je současně i Národním výborem IAA/AIAP (UNESCO). Každá členská organizace (občanské sdružení, spolek) má jeden hlas. Ve vnitřních záležitostech rozhoduje většina, vnější záležitosti vyžadují souhlas nebo mlčenlivý souhlas (neúčast na jednání, zdržení se hlasování) všech členských organizací. V případě, že u významných záležitostí není dosaženo jednoty, je vedeno dohodovací řízení a hledá se konsensus. Není-li nalezen, problém není prezentován jako společný zájem UVU ČR a jednotlivé členské organizace mají v této věci volnost jednání.

Unie výtvarných umělců ČR hájí zásadní profesní zájmy výtvarných umělců, zajišťuje informační služby, koordinuje činnost svých členských organizací. Je reprezentantem profese vůči státu a samosprávě, je členem vyšších národních celků (Rada uměleckých obcí ČR, RUO ČR člen Evropské rady umělců, ECA) a mezinárodních celků (IAA/AIAP). Informační služby jsou zajišťovány prostřednictvím spolků (písemně, vystoupením na členských schůzích), zveřejňováním na internetu (http://www.uvucr.cz) a přímými informacemi členům e-mailovou poštou (služba v počátcích).

Organizační struktura UVU ČR je flexibilní a od 1. dubna 1997 umožňuje i individuální členský vztah formou zápisu do Rejstříku profesionálních výtvarných umělců činných na území ČR. Rejstřík je veřejně přístupný na internetu (http://www.uvucr.cz) a má ambice nahradit úřední seznamy, které pro většinu svobodných povolání (s výjimkou výtvarných umělců) vedou ze zákona vytvořené komory. V rejstříku jsou automaticky zařazeni členové spolků UVU ČR a dále umělci, kteří o to požádají a vyhoví stanoveným podmínkám.

1.2 Specialised associations and their mission

Asociace a sdružení a jejich poslání

1.2.1 Struktura výtvarné obce

Před rokem 1990 bylo v systému sociálního zabezpečení registrováno v ČR asi deset tisíc osob, zabývajících se tvorbou a realizací výtvarných uměleckých děl. Po přijetí živnostenského zákona a nového občanského a obchodního zákoníku zhruba polovina tento systém opustila (řemeslníci, realizátoři, spolupracující osoby, manažeři). Rovněž architekti (zejména interiéroví, případně dekoratéři, aranžéři aj.) přešli pod Českou komoru architektů nebo zahájili podnikatelskou činnost.

Dnes tvoří výtvarnou obec cca 3,5 tisíce osob, z nichž podstatná část je při své výtvarné činnosti zaměstnána (většinou působí jako pedagogové, jiní podnikají - mají svá studia a živnosti, agentury nebo jsou vlastníky nebo společníky firem). Počet výtvarných umělců ve svobodném povolání (tzv. volná noha) není v této chvíli exaktně statisticky podchycen, ale odhadem jde asi o 10 % aktivně činných výtvarných umělců, k nimž lze přičlenit i sociálně zabezpečené důchodce.

1.2.2 Organizační prvky výtvarné obce

Základní organizační jednotkou výtvarné obce jsou právně samostatná nezávislá profesní občanská sdružení, ustavená podle zákona o sdružování občanů. Ihned po 1. květnu 1990, kdy byl tento zákon přijat, bylo obnoveno několik tradičních spolků, rozpuštěných pod politickým tlakem v druhé polovině 50. let 20. století (SVU Mánes, Jednota umělců výtvarných - JUV, Sdružení výtvarných umělců moravských SVUM v Hodoníně, Umělecká beseda Praha výtvarný odbor, Sdružení českých umělců grafiků HOLLAR, nebo později, po roce 1969 Sdružení "Q" Brno).

Především však vznikly spolky nové z prosté potřeby umělců sdružovat se a pak i proto, že struktura UVU ČR byla na spolcích založena. V uplynulých dvanácti letech vzniklo a působilo v ČR zhruba sto takových spolků, z nichž dnes asi třetina zanikla nebo není činná. Tři čtvrtiny těchto spolků prošly členstvím v UVU ČR, některé z nich později vystoupily, některé zanikly. Některé spolky členský vztah s UVU ČR nikdy nenavázaly, jiné nesplňovaly kritéria profesionality členů a členy UVU ČR se stát nemohly. Ve shodě se stanovami IAA/AIAP nejsou mezi profesionální výtvarné umělce zahrnovány asociace výtvarných teoretiků, asociace restaurátorů uměleckých děl a asociace fotografů. Jednotliví teoretikové, restaurátoři pokud vyvíjejí i autorskou výtvarnou činnost, a umělečtí fotografové členy spolků UVU ČR být mohou.

V současné době působí v UVU ČR 42 spolků s cca 2 200 členy. Mimo UVU ČR působí asi 15 významnějších výtvarných uskupení, s některými z nich UVU ČR spolupracuje, s jinými postupně navazuje formální kontakty.

Mimo tuto zákonným rámcem vymezenou strukturu vzniká a zaniká množství volných výtvarných uskupení různých názvů i různého zaměření. Jejich registrace je obtížná, UVU ČR připravuje k tomu účelu ve zvláštní doméně prostor (http://www.art-visual.cz), který alespoň jednoduchou evidenci těchto skupin nabídne a umožní.

Jinou možností je rejstříkové členství v Lege artis, které umožňuje přímé napojení jednotlivých profesionálních výtvarných umělců na UVU ČR a zápis do Rejstříku profesionálních výtvarných umělců činných na území ČR. Pravidla pro přijetí rejstříkového člena jsou přesně stanovena a zápis probíhá pouze úřední cestou prostřednictvím Kanceláře UVU ČR.

2. LEGISLATION IN VISUAL ART

LEGISLATIVA TÝKAJÍCÍ SE VÝTVARNÉHO UMĚNÍ

2.1 Legal differentiation between the professional artist and the lay

Právní diferenciace mezi výtvarným umělcem profesionálem a výtvarníkem - amatérem

Ostrá hranice mezi profesionálním výtvarným umělcem a amatérem s právními důsledky v ČR není stanovena. Autorský zákon tento problém řešit nemůže, protože autorství se s profesionalitou nekryje. Z hlediska daňového, sociálního zabezpečení a zdravotního pojištění je autorská výtvarná činnost (tvorba) zahrnuta pod kategorii samostatné výdělečné činnosti.

Jedinou možností diferenciace je autoregulace v rámci výtvarné umělecké obce samotné, o což UVU ČR usiluje zejména vedením Rejstříku profesionálních výtvarných umělců činných na území ČR. O kritériích zápisu viz níže bod 2.6.

2.2 Author´s law (Copyright)

Autorský zákon (ochrana autorských práv)

Mnohokrát novelizovaný Zákon č. 35/1965 Sb. o dílech literárních, vědeckých a uměleckých, který původně celou problematiku tvorby, distribuce i finančních toků umělecké tvorby řešil (sovětský fondový model), byl nahrazen od 1. ledna 2001 novým Zákonem číslo 121/2000 Sbírky zákonů a nařízení ČR (autorský zákon), který přiblížil platnou úpravu autorských práv standardům Evropské unie a je právní oporou pro jednání výtvarných umělců (nebo agentur, které umělce zastupují) s klienty.

Znalost i aplikace autorského zákona je nevalná, protože postavení výtvarných umělců proti jejich klientům není ve většině případů rovnoprávné (malý objem zakázek, malá solidarita v rámci výtvarné obce, vzájemná konkurence, přílišná volnost libovůle v cenových nabídkách atd.). Malé množství sporných případů se zatím dočkalo soudního projednání, takže v tomto právním oboru není rozvinutá ani soudní praxe. Také advokátů, specializovaných na tuto problematiku a znalých věci se zatím v ČR nedostává.

Pokud jde o hromadnou správu autorských práv, nebyla před rokem 1990 zajišťována specializovanou organizací, jako u děl dramatických, literárních a hudebních, ale jen organizační složkou Českého fondu výtvarných umění Ochrannou organizací autorskou (OOAS). Tento výchozí handicap se projevuje v této oblasti doposud. Dne 14. září 1993 založila celá výtvarná obec spolu s obcí architektů na volebním shromáždění Správní rady a dozorčí rady ČFVU za reprezentativní účasti všech profesních sdružení výtvarných umělců působících v České republice, tedy i těch, které dnes stojí mimo Unii výtvarných umělců ČR, Ochrannou organizaci autorskou, sdružení autorů děl výtvarného mění, architektury a obrazové složky audiovizuálních děl (OOA-S), která je občanským sdružením a navazuje příslušné mezinárodní styky (http://www.ooas.cz). O něco později vznikla jako s.r.o. organizace Gestor, později účelově nahrazená občanským sdružením téhož názvu, a toto zdvojení ve světle nového autorského zákona, který připouští zcela netržně udělení pouze jediné licence k hromadné správě autorských práv, způsobuje, že celá záležitost je stále nedořešená. To platí rovněž pro oblast tzv. slušného vypořádání (droit de suite). Síla UVU ČR vyřešit problém, v němž hrají hlavní úlohu peníze, je malá.

2.3 Legislation of authors´protection (Artist´s status, Law on Culture)

Legislativa na obranu tvůrce (statut umělce, zákon o kultuře)

Doporučení týkající se postavení umělce (Status umělce), jak bylo formulováno na Generální konferenci UNESCO v Bělehradě 27. října 1980 bylo v ČR v zásadě respektováno vzhledem k evropským tradicím po celou dobu jeho existence. Na světovém kongresu zaměřeném na zhodnocení efektu tohoto dokumentu a na jeho další rozšiřování (Paříž 16. - 20. června 1997) byla již v delegaci Ministerstva kultury zastoupena i UVU ČR. Dokument zatím nebyl důkladně odborně analyzován, protože ani postavení umělců (a speciálně výtvarných umělců) nebylo v ČR analyzováno, ale jen glosováno formou intuitivních postřehů. Využít přijatých doporučení k prosazení výraznějších změn se zatím nepodařilo, ale dokumenty jsou dobrou oporou při jejich přípravě, k níž i hlavní zaměření UVU ČR v současné době nevyhnutelně směřuje.

Postavení umělce (tedy i výtvarného umělce) ve svobodném povolání nemá v současné době jasně vymezený právní rámec. Není zřízena ze zákona komora (což ostatně vzhledem k povaze výtvarné tvorby není ani žádoucí).

Jedna opora je v zákoně o daních z příjmů (zákon číslo 566/1992 Sbírky zákonů a nařízení ČR), kde jsou sice umělci zahrnuti spolu s živnostníky a dalšími poplatníky do kategorie osob samostatně výdělečně činných (§ 3, odst. 1, písm. b), dále je však tento druh příjmu specifikován jako příjem z užití nebo poskytnutí práv z průmyslového nebo jiného duševního vlastnictví, autorských práv atd. a je od jiných příjmů odlišen výší možného paušálního odpisu nákladů, který činí 30 % ( na rozdíl od 50 % u zemědělské výroby a 25 % u živností) - § 7, odst. 2, písm. a, odst. 9, písm. b. To se však týká všech autorů, tedy i těch, kteří nejsou vnímáni jako profesionálové. Význam pro vytváření statutu umělce je tedy jen podpůrný.

Pevnější oporou pro konstituování svobodného povolání jako právně relevantního termínu je ustanovení § 22 téhož zákona (zdroj příjmů), kde jsou příjmy umělce zařazeny mezi příjmy z nezávislé činnosti (odst. 1, písm. f). Pod nezávislou činností jsou však i činnosti osob, u nichž je výkon povolání vázán na členství v komorách (architekt, lékař, inženýr, právník), takže termín "nezávislá činnost" je širší, než "svobodné povolání", které členstvím v komoře podmíněno není.

Druhou oporou je soubor právních norem upravujících sociální, nemocenské a důchodové zabezpečení.

V uplynulých dvanácti letech nevznikl ani náznak záměru právně kodifikovat postavení výtvarného umělce, svobodné povolání. A to ani ze strany státu, ani ze strany uměleckých obcí. Unie výtvarných umělců ČR soustředila síly na transformaci nestátního výtvarného fondu v nadaci, dále na svoje vnitřní problémy (a nebylo jich málo), na výtvarné aktivity spolků (symposia, plenéry, výstavní aktivity). Ani pro rozpačitě a nevýrazně činnou Radu uměleckých obcí se toto téma nestalo zatím nosným.

Pokud jde o zákon o veřejné podpoře kultury, jeho příprava je teprve v počátcích. Na rozdíl od sportu, k jehož podpoře již Parlament ČR přijal (více méně proklamativní) zákon č. 115/2001 Sb. byl návrh zákona o veřejné podpoře kultury, pokud je nám známo, vstřícně zpracován jen Informačním a poradenským střediskem pro místní kulturu (PhDr. Alena Mockovčiaková) a nebyl zatím nalezen způsob (prostřednictvím MK ČR, poslanecké iniciativy ap.), jak jej zařadit do legislativního procesu.

2.4 Buildings´law

Stavební zákon

Stavební zákon nikdy problematiku zadání výtvarného díla v architektuře v objemu daném procentem z celkové ceny neřešil. V platnosti však byla vyhláška, která stanovila podmínky stavebního řízení; součástí povinné projektové dokumentace byl rozpočet, v němž hlava V. upravovala povinnost vyčlenit část z celkových rozpočtovaných nákladů na umělecké dílo, zadávané prostřednictvím monopolního podniku Dílo nebo Architektonické služby. Tento mechanismus byl zrušen a přirozeně se tím oslabil trh s uměleckými díly, zejména pokud jde o zakázky. Nevidíme však možnost vrátit podobné ustanovení do stavebního zákona, ale pokládáme za schůdnější prozkoumat možnosti stanovit tuto povinnost u veřejných zakázek (Zákon o zadávání veřejných zakázek).

2.5 Laws pertaining to the institutional sphere in the field of visual art

Zákony zajišťující institucionální sféru oblasti výtvarného umění

Platný právní řád umožnil pokračování činnosti a vznik řady institucí, zabývajících se dokumentací a prezentací výtvarného umění i obchodem s výtvarnými díly (obchodní zákoník, živnostenský zákon, zákon o nadacích, zákon o veřejně prospěšných společnostech, zákon o sdružování občanů).

Vědeckou dokumentaci vývoje výtvarného umění zajišťují v současné době organizace zřízené státem, samosprávou i organizace soukromé.

Státní je Ústav dějin umění Akademie věd ČR (zákon o AV ČR), centrální muzea umění (Národní galerie - http://www.ngprague.cz, Uměleckoprůmyslové muzeum, Moravská galerie - http://www.moravska-galerie.cz), regionální (krajská) samospráva převzala fungující síť bývalých státních galerií (23 institucí).

Zákonem o ochraně sbírek vybudoval stát centrální evidenci mj. i uměleckých děl bez ohledu na druh vlastnictví.

Zákonem je upravena i ochrana významných kulturních památek a způsob vývozu uměleckých děl. Vývoz zakoupených uměleckých děl žijících autorů není provázen problémy.

Podporu speciálních výtvarných aktivit zajišťují kromě zařízení v gesci Ministerstva kultury i některá specializovaná pracoviště (např. Design centrum ČR, organizační složka státu zřízená Ministerstvem průmyslu a obchodu Program podpory designu pro malé a střední podniky 2001 - 2004 apod., http://www.designcentrum.cz).

Zadávání významných výtvarných děl je upravena zákonem o veřejných zakázkách. Povinnost výběrového řízení je u zakázek nad 5 mil. Kč bez DPH (= 161 290 ? ), zakázky jsou zveřejněny v tištěné podobě i na http://www.centralniadresa.cz.

2.6 Chamber of visual artists

Komora výtvarných umělců

Zřízení komory výtvarných umělců ze zákona nepřipadá za současné politické situace v ČR v úvahu. Tomuto kroku brání i teoretické důvody - není znám jediný důvod, který by vedl stát k regulaci této profese z hlediska ochrany obecných zájmů (ohrožení obyvatelstva ap.). Jediný pokus vytvořit komoru učinili počátkem 90. let 20. století restaurátoři (Asociace restaurátorů), ovšem bezvýsledně. Restaurování uměleckých děl však bylo zahrnuto do režimu živnostenského zákona a zájem státu na kvalitě restaurátorských zásahů je upraven jednak tímto zákonem, jednak - pokud jde o památky zapsané ve státním seznamu - udělováním několika druhů restaurátorským licencí státem (Ministerstvem kultury).

Za vhodný způsob, jak vymezit profesi, považujeme autoregulaci, kterou formálně zajišťuje UVU ČR svým Rejstříkem profesionálních výtvarných umělců činných na území ČR.

2.7 Council of artists

Rada umělců (uměleckých obcí)

Integrace reprezentantů všech uměleckých profesních organizací začala hned po roce 1990 a navázala na činnost koordinačního výboru uměleckých svazů z let 1968-69. Předchůdce dnešní Rady uměleckých obcí ČR byl v letech 1990-1993 poradním orgánem ministra kultury. Nevstřícným přístupem ministra Pavla Tigrida byla činnost tohoto koordinačního uskupení umrtvena. Novým impulsem byl vznik Evropské rady umělců (ECA), jejímž spoluzakládajícím členem se dnešní Rada uměleckých obcí ČR stala. Získat ztracenou pozici oficiálního poradního orgánu ministra kultury se RUO nepodařilo, pozici uznávaného a respektovaného partnera ministra si dosud vybudovat nedokázala.

2.8 Cultural policy of the state

Národní (státní) kulturní politika

Po několika letech improvizací zpracovalo Ministerstvo kultury koncepci kulturní politiky ČR. Uvedený materiál byl názvem Strategie účinnější státní podpory kultury (dnes Kulturní politika) 28. dubna 1999 přijat jako usnesení vlády č. 401. Text obsahuje 67 článků, z nichž se profesionální výtvarné sféry přímo týká téměř třetina (22). Na přípravě textu tohoto dokumentu se i UVU ČR měla možnost podílet a ani jedna připomínka, kterou uplatnila, nebyla opomenuta. Některé úkoly jsou už plněny - např. jsou zpracovány a publikovány Výroční zprávy Ministerstva kultury, jsou zveřejňovány výsledky grantů odboru umění(vše na internetu http://www.mkcr.cz).

Dokument předpokládá, že kapitola 334 státního rozpočtu - Kultura (mimo výdaje na církve a náboženské společnosti) by měla být zvýšena na 1 % výdajů státního rozpočtu. Tak se poprvé podařilo stanovit cílový objem finančních prostředků, které by měl stát zejména veřejně vyhlašovanými dotačními programy na kulturu vydávat. Předpokládáme, že se tak v oblasti našeho zájmu zlepší situace nekomerčních výtvarných aktivit. Pokud jde o trh s výtvarným uměním, slibujeme si jeho rozšíření vyhlašováním veřejných anonymních uměleckých soutěží v případě výstavby a přestavby budov, které jsou ve veřejném vlastnictví, a v případě úprav veřejných prostranství.

V prvním článku deklaruje ministerstvo přání a závazek vést pravidelný dialog s koordinačními orgány zastřešujícími nevládní neziskové subjekty. Unie výtvarných umělců ČR samostatně i s Radou uměleckých obcí ČR hledá způsob, jak tuto zatím spíše deklarovanou nabídku efektivně využívat.

Text po schválení vládou se stal základním střednědobým prognostickým materiálem. Spolu s materiály UNESCO je hlavní oporou při dosahování cílů profesních organizací. Usnesení však postrádá podrobnější harmonogram úkolů a způsob finančního zajištění přípravy podkladů pro rozhodování. To je nejzávažnějším handicapem, kvůli němuž např. UVU ČR nedokázala zatím využít tohoto materiálu k prosazení žádoucích změn (to se zatím podařilo soustředěným tlakem pouze knihovníkům).

Ministerstvo kultury vypisuje i vědecké tématické úkoly jedním z nich v roce 2001 bylo i Postavení výtvarného umělce ve společnosti. UVU ČR ve spolupráci s Fakultou sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně připravila odborný sociologický výzkum, který by některé dílčí problémy pomohl řešit. Získáme-li finanční prostředky, je naděje, že se nám podaří kvalifikovaně připravené materiály předložit a prosazovat jejich přijetí.

2.9 Social and tax policy of the state pertaining to visual art

Sociální a daňová politika státu v oblasti výtvarného umění

Daňová reforma od 1.1.1993 zrušila všechny zvláštnosti a výjimky, které se týkaly umělců i uplatnění uměleckých děl. Daň z obratu byla nahrazena daní z přidané hodnoty (DPH), přičemž výtvarná umělecká díla byla a dodnes jsou zatížena základní sazbou daně (22 %; sníženou sazbu 5 % se podařilo ve srovnatelném případě dosáhnout jen knihkupecké lobby). Stejné zatížení je na vstupu u všech výtvarných potřeb, jež umělec nakupuje s výjimkou počítačového software (5 %).

Daňové úlevy, které by provázely nákup uměleckých děl a pomáhaly rozvoji trhu s uměním jsou nevýrazné. Nákup je možný pouze v rámci investičních akcí jako základní vybavení interiéru. V běžném roce provozu takový nákup jako daňově uznaný náklad možný není, a to ani v případě, že umělecké dílo má být umístěno v prostorách veřejně přístupných (čekárny ordinací, jednací místnosti atd.) a lze je tedy považovat za prostředek k dosažení a udržení příjmů.

Tzv. sponzoring není finančně pro dárce zajímavý pobídka je velice slabá.

Jedinou významnější možností k financování výtvarných aktivit je využití výtvarného díla (výtvarné akce) k reklamě, která daňově uznaným nákladem je.

Výtvarní umělci jako autoři (tvůrci) jsou z daňového hlediska osoby samostatně výdělečně činné (OSVČ), nestanou-li se účetní jednotkou, mohou uplatnit náklady o 5 % vyšším paušálem než živnostníci (tedy 30 %). To ve většině případů zcela nedostačuje (díla sochařská, design ) a umělcům nezbývá než vést jednoduché, případně podvojné účetnictví.

Rovněž zdravotní pojištění je povinné a minimální částku, každoročně upravovanou, musí pod hrozbou penále umělec platit i v případě, že v daném období žádný příjem nemá.

Pouze u sociálního zabezpečení a pouze u umělecké autorské činnosti je dána zákonná možnost svobodného rozhodnutí, zda do systému přistoupit nebo ne. Pokud se umělec rozhodně kladně, musí se plně podřídit režimu pojištění i v případě, že v daném období žádný příjem nemá. Rozhodne-li se k systému nepřistupovat, nemá povinnosti žádné (předpokladem jeho budoucího zabezpečení jsou požitky plynoucí z užití jeho děl, případně soukromé formy pojištění).

2.10 Legislation pertaining to the financing of culture

Legislativní zajištění financování kultury

I přes značné úsilí kulturní veřejnosti a pečlivé studium příkladů ze zahraničí (např. holandský nadační model) je převážná část kulturních aktivit stále zajišťována prostřednictvím státního rozpočtu, rozpočtu krajů (teprve v počátcích) a měst a obcí.

Kromě financování zařízení státních (příspěvkové organizace, rozpočtové organizace, organizační složky státu) je uplatňováno financování akcí přímo státem podporovaných (zejména účast na významných akcích v zahraničí) a systém nenárokového grantového řízení.

Jsou zřízeny dva státní kulturní fondy, fungující Státní fond kinematografie (základním zdrojem je 1 Kč z prodané vstupenky) a ve finančních problémech se zmítající a v dluzích se topící Státní fond kultury (nemá žádný významný pevný zdroj jako by byla např. tzv. kulturní daň z prodeje uměleckých děl, pohlednic, vstupenek atd.).

Ustanovení daňového zákona o poskytování darů je bez velkého významu, daňové asignace ve prospěch kultury (ani jinak) možné nejsou.

Působení v kultuře umožňuje nadační zákon, zákon o obecně prospěšných společnostech (o.p.s.) a zákon o sdružování občanů (řada výhod především z hlediska daňového).

Pro nastartování nadační činnosti byla zákonem určena část výnosu z privatizace rozdělování ještě není dokončeno.

3. FINANCIAL RESOURCES OF VISUAL ART

ZDROJE FINANCOVÁNÍ VÝTVARNÉHO UMĚNÍ

3.0 General issues of financing visual activities

Celková charakteristika problematiky financování výtvarných aktivit

Financování výtvarných aktivit v České republice je komplikovanější než v ostatních oblastech umělecké tvůrčí činnosti. Zatímco hudební nebo divadelní umění je napojeno na státem nebo samosprávnými orgány financované instituce, ve výtvarném umění jsou takto institucionalizovány převážně ústavy dokumentační (muzea umění). S nimi souběžně působí komerční organizace (prodejní galerie, aukční síně), realizující sporadicky i tzv. nekomerční program. Náklady na realizaci výtvarných děl a koncepcí jdou však zcela na vrub výtvarného umělce (nájem ateliéru nebo dílny, zařízení, materiál, energie, technická a řemeslná spolupráce). Rovněž akce společně připravované profesními sdruženími (symposia, plenéry, výstavy ap.) jsou téměř vždy bez základní institucionální podpory.

3.1 National funds, special funds

Státní zdroje, fondy

Významná část státních prostředků na podporu výtvarného umění prochází státním rozpočtem, přímo rozpočtem Ministerstva kultury (kapitola 334), případně Ministerstva zahraničí). Grantová podpora je nenároková, v průběhu let se grantové řízení zpřesňovalo a konkretizovalo, nyní jsou např. Ministerstvem kultury ČR (http://www.mkcr.cz) vyhlašovány grantové programy v několika okruzích (Tvůrčí dílny a sympozia mezinárodního a celostátního charakteru, Podpora mladých umělců a teoretiků - kurátorů /výstavní projekty/, Odborné periodické publikace /časopisy/, Odborné neperiodické publikace /knihy/, Podpora činnosti galerií a odborných profesních organizací působících v oblasti výtvarného umění, Podpora celoročního výstavního programu, Podpora účasti na mezinárodních veletrzích umění pro galerie a profesní organizace, prezentující současné české výtvarné umění, Podpora specifických projektů odborných profesních organizací /např. konference, semináře, výroční zprávy z rezidenčních pobytů apod./, Interdisciplinární projekty s těžištěm ve výtvarném umění).

Rozhodnutí je v kompetenci vedoucího příslušného odboru, které činí na doporučení grantové komise s dvouletým funkčním obdobím. Rozhodování je průměrem velmi subjektivních stanovisek členů komise a postrádá s výjimkou formální kontroly náležitostí k žádosti objektivní kritéria, jejichž splnění by při splnění podmínek řízení založilo právní nárok na získání grantu. Rádi bychom tento zdroj přiřadili v oblasti výtvarných umění k velmi významným, ale celkový objem uvolněných prostředků nás k tomu bohužel neopravňuje (např. v roce 2000 bylo přiděleno na 78 projektů 10,5 mil.Kč = 338 700 ? ).

Státní fond kultury je pod přímou správou MK ČR (oddělení státních fondů, http:/www.mkcr.cz) a je řízen správní radou volenou Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR. Fond byl založen jako prázdný bez finančních zdrojů a měl získávat prostředky provozováním loterie (Lotynka). Výsledkem bylo totální zadlužení fondu. Po konsolidaci (vypořádání dluhů) začala pro fond jiná organizace provozovat obdobnou hru a po 10 letech existence (!) vypsal v roce 2001 fond poprvé grantové řízení pro všechny oblasti kultury na rok 2002 v objemu pouhých 5 mil. Kč (= 161 000 ? ).

Novým autorským zákonem přechází na Státní fond kultury držba autorských práv plynoucích z děl autorů bez dědiců, což je zatím jediný pevný, avšak neurčitý zdroj příjmů.

3.2 Communal resources, funds

Komunální fondy

Kraje byly v ČR uvedeny v život v roce 2001 a dosud není funkční jejich zdroj příjmů (podíl na daních). Proto v současné době nerealizují ve větším měřítku grantovou podporu, jsou však perspektivním zdrojem a představitelé profesionálních výtvarných umělců, působící v krajích, se pokoušejí s podporou UVU ČR získat zastoupení v příslušných orgánech kraje formou jmenování Reprezentanta UVU ČR v kraji.

Města a obce realizují vlastní grantovou politiku, formy jsou jednodušší než u státních zdrojů, rozdělování provádí buď členové zastupitelstev nebo jsou ustaveny občanské grantové komise, v nichž jsou často zastoupeni i výtvarní umělci.

3.3 Non governmental resources, funds

Nevládní fondy

Z významných nevládních fondů působí v České republice dva: Nadace Český fond umění a Nadace (Sorosova) Centra pro současné umění.

Nadace Český fond umění (NČFU) - http://www.nadacecfu.com - vznikla ze zákona transformací Českého fondu výtvarných umění (ČFVU). Je nadací majetkovou a každoročně uvolňuje finanční prostředky na podporu projektů z oblasti výtvarného umění (1995 3 002 000 Kč / 96 839 ?, 1996 - 2 864 000 Kč / 92 387 ?, 1997 - 1 800 000 Kč / 58 065 ?, 1999 - 1 700 000 Kč / 54 839 ?, 2000 - 1 800 000 Kč / 58 065 ?, 2001 - 954 000 Kč / 30 774 ?). Jde o významný, a jak doufáme i perspektivní zdroj, při jehož řízení může zprostředkovaně uplatnit svůj vliv výtvarná obec ČR (volba správní rady a dozorčí rady nadace). Nadace ČFU přispěla grantem 25 tis. Kč (cca 800 ? ) na zpracování této vstupní analýzy.

Centrum současného umění a jeho Nadace (http://www.fcca.cz) mají kmenové jmění v uměleckých dílech a rozdělují prostředky přidělené zakladatelem, případně získané od sponzorů. Vyhlašují hlavní grantové programy a každé čtvrtletí udělují tzv. doplňkové granty.

3.4 Mediated resources

Nepřímé zdroje slevy na daních, sociální zvýhodnění

V daňové oblasti jsou od daně z příjmu fyzických osob osvobozena stipendia ze státního rozpočtu, z rozpočtu kraje a z prostředků vysoké školy a podpory a příspěvky z prostředků nadací, nadačních fondů a občanských sdružení. Dále příjmy plynoucí ve formě povinného výtisku (autorské rozmnoženiny).

Profesní občanská sdružení jsou osvobozena od placení daně z členských příspěvků. Předmětem daně nejsou příjmy z činností vyplývajících z jejich poslání, a to za předpokladu, že náklady na provádění těchto činností jsou vyšší (nutnost vést účetně každou činnost samostatně). Od daní jsou osvobozeny příjmy plynoucí z pronájmu nemovitostí, které jsou součástí nadačního jmění a jsou zapsány v nadačním rejstříku. Základ daně u právnických osob, které nejsou založeny za účelem podnikání, lze dále snížit až o 30 % (maximálně o 1 000 000 Kč, = 322 600 ?) za v zákoně určených podmínek.

Od DPH jsou jsou osvobozena zdanitelná plnění prováděná subjekty, které nejsou založeny za účelem podnikání, v rámci hlavní činnosti.

Stavby, byty nebo samostatné nebytové prostory ve vlastnictví sdružení občanů nebo obecně prospěšných společností (o.p.s.) jsou osvobozeny od placení daně z nemovitostí.

Od daně dědické a darovací jsou osvobozena bezúplatná nabytí majetku určená na financování zařízení a humanitárních akcí v oblasti kultury. Přitom dárce může o hodnotu daru snížit svůj daňový základ pouze, pokud dar byl vybírán organizováním veřejné sbírky podle zákona a do limitu, stanoveného různě pro fyzické a právnické osoby.

Sociální zvýhodnění, týkající se výtvarných umělců, nebyla indikována.

Státní zakázky nejsou systematicky zadávány.

3.5 Professional associtaion´s own (financial) resources

Vlastní zdroje profesních sdružení

Zatím ojediněle si některé spolky výtvarných umělců vytvořily vlastní zdroje příjmů, především provozováním prodejních galerií (Nový Jičín, Teplice).

4. INSTITUTIONAL NETWORK OF VISUAL ART

INSTITUCIONÁLNÍ SÍŤ VÝTVARNÉHO UMĚNÍ

4.1 National documentation, National archive of art ...

Národní výtvarný archív

Jednotné ústřední dokumentační centrum pro soudobé výtvarné umění v ČR neexistuje. Archivní dokumentace činnosti institucí a spolků je zajištěna archivním zákonem. Dokumentační fondy budují: Ústav dějin umění AV ČR v Praze (publikovaná výběrová encyklopedie), Výtvarné centrum Chagall v Ostravě (reedice Tomanova slovníku a vydávání Slovníku českých a slovenských výtvarných umělců XX. století, http://www.chagall.cz) a Společnost pro současné umění v Ostravě (elektronický slovník výtvarných umělců 1800/1900 -, http://www.sca-art.cz).

Výběrovou dokumentaci zajišťují ústřední muzea umění (Národní galerie Praha - http://www.ngprague.cz, Uměleckoprůmyslové muzeum Praha, Moravská galerie Brno - http://www.moravska-galerie.cz, Národní technické muzeum Praha design - http://www.radio.cz/ntm) a síť regionálních galerií. Velkou hodnotu má dokumentace Unie výtvarných umělců ČR (a jejích právních předchůdců, od roku 1950 do současnosti) a jediný zatím zveřejňovaný výstup Rejstřík profesionálních výtvarných umělců činných na území ČR (http://www.uvucr.cz).

Na přelomu 80. a 90. let 20. stol. byla zpracována výběrová videodokumentace autorů výtvarných děl tehdejším Českým fondem výtvarných umění (ČFVU), Tato dokumentace je dnes součástí Nadace Český fond umění (http://www.nadacecfu.com, mailto:nadacecfu@nadacecfu.com).

Dokumentaci designérů a designu zajišťuje (i ve spolupráci s UVU ČR) Design centrum České republiky, organizační složka státu, se sídlem v Brně (http://www.designcentrum.cz).

4.2 Information, service and documentation centres

Informační, servisní a dokumentační centra

Specializovaný fond a dokumentaci buduje Centrum pro současné umění (Soros, http://www.fcca.cz). Informační služby zajišťují jednotlivá profesní sdružení podle svých možností, ústředně tuto službu zajišťuje v zatím omezené míře UVU ČR, jednak prostřednictvím spolků členských organizací, jednak prostřednictvím kontaktních míst. V počátcích je šíření informací e-mailem výtvarným umělcům zapsaným v Rejstříku profesionálních výtvarných umělců, a to výběrově podle oborů činnosti.

Vlastní servis výtvarná obec v ČR nemá a umělci jsou závislí na službách soukromých provozovatelů (celní záležitosti, materiál, služby, právní pomoc, daňové poradenství atd.)

Rozsáhlou soukromou sbírku katalogů (Studijní archív Galerie H) vybudoval Jiří Hůla v Kostelci nad Černými Lesy (obsahuje i duplikáty katalogů z dokumentace bývalého SČVU).

V Národní galerii v Praze je uložena i sbírka katalogů SČVU (http://www.ngprague.cz), knihovna svazu byla dána jako základ nově budované knihovně Fakulty výtvarných umění Vysokého učení technického v Brně (FaVU VUT Brno, http://www.ffa.vutbr.cz).

4.3 Art museums, galleries national, public and privat

Galerie státní, soukromé

Systém státních a regionálních galerií je uveden v bodu 4.1. Řadu významných výstavních síní financují velká města např. Dům umění města Brna - http://www.dumb.cz), Galerii mladých v Brně - http://www.kultura-brno.cz, atd.

Kromě nich existují v ČR již zavedené aukční síně, soukromé prodejní galerie a výstavní galerie a výtvarná centra. Z nich vyšší ambice realizuje Výtvarné centrum CHAGALL v Ostravě (výstavní program, profilové akce, slovník výtvarných umělců - http://www.chagall.cz). V současné době je zřejmá snaha vytvořit svaz těchto galerií, který by byl také partnerem profesní UVU ČR. Společným postupem by vzrostla šance dosáhnout změn v právních předpisech, které by vedly k oživení trhu s uměleckými díly žijících autorů.

4.4 Artistic schools system

Umělecké školství

Umělecké školství má v ČR velkou tradici. Po roce 1990 se změnila celá struktura studia, což je zřejmé i z udělovaných akademických titulů (akad. mal., akad. soch. nahrazen Bc.A., Mgr.A.).

Vedle Akademie výtvarných umění Praha (AVU) a Vysoké školy umělecko průmyslové v Praze (VŠUP) vznikla nová FaVU (Fakulta výtvarných umění) VUT Brno. Výtvarné obory se profesionálně vyučují na Fakultě užitého umění a designu nově zřízené Univerzity Jana Evangelisty Purkyně (UJEP) v Ústí nad Labem, na Technické univerzitě v Liberci, pedagogických fakultách Univerzity Karlovy v Praze, Západočeské univerzity v Plzni a katedře výtvarné tvorby Pedagogické fakulty Ostravské univerzity. Distanční studium pro umělecké fotografy bylo zřízeno na Univerzitě v Opavě.

Výtvarné obory jsou vyučovány na Divadelní fakultě (DAMU) a na Filmové fakultě (FAMU) Akademie múzických umění (AMU) v Praze.

Zlepšily se tradiční možnosti odborné výuky na pedagogických fakultách v Českých Budějovicích, Brně, Olomouci a Ostravě.

Ve středním školství působí nadále s vynikajícími výsledky střední umělecké průmyslové školy v Praze, Brně a v Uherském Hradišti a řada dalších specializovaných škol (sklo, keramika, textil, design).

Síť škol se rozrostla i o školy soukromé, vznikla např. Soukromá vyšší odborná škola grafická a Střední umělecká škola grafická v Jihlavě nebo Střední soukromá umělecká škola v Ostravě, vynikajících výsledků dosahuje Institut restaurování a konzervačních technik v Litomyšli.

K zlepšení fungování sítě uměleckých škol byla zřízena meziresortní komise MK a MŠ ČR, v níž má i UVU ČR své zastoupení (sekce C).

5. SIGNIFICANT EXIBITIONS, FAIRS AND EVENTS RELATED TO ART

VÝZNAMNÉ VÝTVARNÉ VÝSTAVY, VELETRHY, AKCE

5.1 Shows, festivals, presentations, fairs and other events documenting contemporary creation

Systematická dokumentace tvorby formou přehlídek, festivalů, prezentačních cyklů, veletrhy výtvarného umění

5.1.1 Visual art shows

Přehlídky výtvarného umění

Velké přehlídky výtvarného umění, organizované před rokem 1989, nenalezly své pokračování. Politická objednávka a účelovost těchto akcí byla příliš živá. Výstavní možnosti neobyčejně vzrostly a umožnily převažující individuální nebo skupinovou prezentaci.

Z vynikajících akcí, které přetrvaly z minulého období, je to pouze Bienále (grafického designu) v Brně, oborově zaměřená přehlídka založená ve spolupráci s Moravskou galerii v Brně před čtyřiceti léty a letos vrcholící XX. ročníkem, spojeným se světovým kongresem ICOGRADA.

Na tradici předválečných salonů organizovaných s podporou firmy Baťa navázaly Zlínské salony, které jsou však přísně výběrovou, odborně koncipovanou přehlídkou soudobého výtvarného umění. S potěšením uvádíme, že péčí Unie výtvarných umělců plzeňské oblasti vzniklo a letos vstupuje do 4. ročníku vynikající Středoevropské bienále kresby (Plzeň). Otevřený univerzální žirovaný Intersalon pořádá s úspěchem také Asociace jihočeských výtvarníků v Českých Budějovicích.

Na dva velké salony, pořádané SČVU v roce 1988 a 1989 se pokusila navázat v jubilejním roce 2000 Nadace ČFU pořádáním otevřeného Salonu 2000. Z iniciativy občanského sdružení Salva Guarda v Litoměřicích byl v témže roce pořádán Salon malířů a sochařů Čech, Moravy a Slezska, jehož druhý ročník znovu proběhne v letos. Hosty 1. ročníku byli umělci ze Slovenské republiky, hosty letošního ročníku budou umělci z Německa.

Občanské sdružení Inter-Kontakt-Grafik (Praha), vzniklé na pozadí Asociace volné grafiky, pořádá v Praze Mezinárodní trienále grafiky. Bienále drobné grafiky Grafix Břeclav založilo a pořádá Muzeum a galerie v Břeclavi za podpory UVU ČR (první ročník 2001). Každé dva roky pořádá SVUT Ostrava ve spolupráci s Galerií Ostrava Mail art 1300 mm². Většina spolků čas od času uspořádá přehlídku tvorby svých členů a hostů (např. reprezentativní salon umělců Vysočiny v Jihlavě 2001, salony interiérových architektů atd.)

Galerie hlavního města Prahy je hlavním pořadatelem rovněž přísně výběrového Bienále mladého umění (IV. ročník v únoru až květnu 2002).

5.1.2 Artistic festivals

Festivaly umění

Festivalů, propojujících všechny druhy umělecké činnosti, není v ČR mnoho. Tradici mají Slavnosti jeřabin ve Žďáru nad Sázavou, jejichž součástí je i soubor výstav výtvarného umění.

Většina muzeí umění (galerií) má jako součást svého programu prezentační cykly soudobého výtvarného umění. Navzdory dokumentační povinnosti stále ve výběru autorů i témat převládá všeobecný nebo individuální názor kurátora a takto prezentované soubory (a z nich utvářené sbírky) reprezentují jen některé proudy výtvarného projevu, ale nezajišťují objektivní odbornou (vědeckou) dokumentaci celého spektra (nejen profesionálních) výtvarných uměleckých aktivit příslušné sběrné oblasti.

5.1.3 Art prizes and awards

Umělecké ceny

Trendy výtvarného umění dokumentují i ceny. V ČR fungoval systém oceňování výtvarných umělců čestnými státními tituly (zasloužilý umělec, národní umělec, laureát státní ceny). Politické konotace celý systém diskreditovaly a po roce 1989 byl opuštěn. V současné době není v ČR udělována v oboru výtvarných umění žádná státní cena. Hned v roce 1990 bylo ustaveno občanské sdružení udělující Cenu Jindřicha Chalupeckého, určenou umělcům do 35 let spojenou se stipendijním pobytem v USA. Ceny udělují i statutární (i jiná) města a budou je udělovat i kraje. Také UVU ČR připravuje statut své jedné výtvarné ceny v kalendářním roce vypracování dokumentace a získání odborníků ochotných spolupracovat při nominaci a výběru si však vyžádá ještě nějaký čas. Nejvíce cen je udělováno v souvislosti s oborovými (nebo soutěžními) přehlídkami užitého umění a designu. Zásluhu na tom má jednak Design centrum ČR, jednak Obec architektů. Architekti v rámci tradiční Grand Prix udělují i cenu za výtvarné dílo v architektuře, Design centrum ČR jednak uděluje Národní cenu za design, ocenění Vynikající výrobek roku, jednak (i ve spolupráci s UVU ČR) pořádá soutěže Interiér roku a Mladý obal. Na obou těchto soutěžích je udělována i Cena UVU ČR. Tuto cenu UVU ČR uděluje i na Bienále Brno, Středoevropském bienále kresby (Plzeň) a Intersalonu AJV (České Budějovice). UVU ČR (a její asociace) také podává nominace na ceny v oblasti designu i na ocenění osobností výtvarných umělců, teoretiků, manažerů, galeristů nebo příznivců (mecenášů) výtvarného umění.

5.1.4 Fine art fairs

Veletrhy výtvarného umění

Pokusy o založení veletrhu výtvarného umění učinily počátkem 90. let 20. století Brněnské veletrhy a výstavy (BVV), ale bez valného ohlasu. Destrukce monopolního podniku Dílo a vznik mnoha, leč finančně slabých soukromých galerií neumožnil bez masivní finanční injekce podobnou akci úspěšně založit. Nadto otevřením hranic nabyli mnozí umělci dojmu, že svět na jejich díla čeká a bez rozmyslu se pouštěli do dobrodružných výstavních akcí, které často skončily fiaskem a ztrátou zaslaných děl.

Ve 2. polovině 90. let se trh s výtvarným uměním začal ustalovat a vznikla skupina prestižních galerií (zejména v Praze), řada galerií a uměleckých center vynikající úrovně i mimo Prahu (Zlín, Ostrava, Brno) a úspěšně si vede i několik aukčních síní (Praha, Brno). Potenciálního partnera UVU ČR asociaci galerií a aukčních síní se však dosud ustavit nepodařilo.

Nový pokus o veletrh umění činí v posledních letech veletržní správa Terinvest Praha na podzimní akci TENDENCE 2002 (Profi-interiéry, Silicium Bohemica, Art expo) v novém veletržním areálu v Praze Letňanech. Výsledky jsou zatím rozpačité, UVU ČR má zájem na vzniku takové akce, ale bez zájmu obchodníků s uměním se takovou akci na evropské úrovni vytvořit nepodaří.

Na přelomu června a července 2002 proběhne v pražském Mánesu 1. ročník ART PRAGUE jako jiný pokus založit v Praze mezinárodní veletrh současného umění, určený však jen galeriím, které vyvíjejí kromě obchodu s uměním také nadstandardní výstavní činost (http://www.art-prague.cz).

5.2 Symposia, open air workshops, working sessions

Symposia, pracovní setkání

Rovněž pořádání symposií v ČR navázalo na některé tradiční akce z doby před rokem 1989. Šlo o keramické symposium v Bechyni (pořádané ve spolupráci s Uměleckoprůmyslovým muzeem v Praze), dále po roce 1969 zakázané Hořické symposium (sochy v kameni) a velkoformátové symposium v kovu (Ostrava). Změněné podmínky však vedly k zániku některých z těchto akcí (např. Hořice byly limitovány prostorem pro umístění soch na vrchu sv. Gottharda a v roce 2001 definitivně skončily, ostravské symposium mělo jedno pokračování, ale ztratilo zázemí dobře prosperujících hutních kombinátů a zaniklo.

Ihned v roce 1990 vznikla řada symposií nových, iniciovaných jednotlivci nebo spolky. Většina z nich neměla dlouhého trvání, protože neměly dostatečné finanční krytí a pořadatelé brzy pochopili, že výhodnější je na symposia jezdit, než je organizovat. Přesto některé akce, které měly dobrý odborný základ, vydržely a jsou dnes pýchou UVU ČR i jejích spolků. Jde zejména o malířské symposium Velký formát Valtice ( 10 m², letos již 7. ročník), sochařské symposium Dřevěná plastika (Žďár nad Sázavou v dokonalé symbióze s městem, vznikla dosud galerie téměř 100 soch v areálu města), symposium smaltu ve Frýdlantu nad Ostravicí (Email art). Užitečná pracovní setkání organizovalo Sdružení keramiků Brno (Litva, Kanada, Izrael, Japonsko, Čína, Korea) a mezinárodní symposium zaměřené na didaktickou hračku. Z významnějších akcí, které UVU ČR pomáhala založit, je to Mikulovské symposium, sochařské symposium v opuce Hředle u Rakovníka aj. Řadu drobných symposií a pracovních setkání pořádají spolky UVU ČR (Karlovy Vary, Pardubice) nebo spolky asociované (Sgrafito v Náměšti na Hané, Olomouc).

6. JOURNALS, INFORMATION

ČASOPISY, INFORMACE

6.1 Periodicals dealing with visual art

Periodický tisk pro oblast výtvarného umění

Koncem 80. let SČVU vydával prestižní časopis Výtvarná kultura a začal vydávat čtrnáctideník Ateliér. Nástupnická UVU ČR nebyla schopna bez státní dotace oba časopisy financovat a tak iniciovala jejich osamostatnění formou vzniku vydavatelských občanských sdružení a delimitací majetku. Výtvarná kultura se vrátila k původnímu názvu Výtvarné umění a je vydávána jako dvouměsíčník, nyní s nepravidelnou periodicitou. Do konce roku 2000 vycházel čtvrtletník vynikající úrovně Umění a řemesla.

Čtrnáctideník Ateliér se podařilo dodnes bez přerušení vydávat za cenu značných obětí redakčního kolektivu. Tím, že se stal samostatným subjektem, se přetrhla přímá vazba na výtvarnou obec a časopis není informačním bulletinem, ale časopisem s vyhraněným zaměřením, orientovaným na specifikovanou skupinu tvůrců i konzumentů uměleckých děl.

UVU ČR není finančně schopna vlastní periodikum vydávat a využívá pouze vnitřní informační systém (kontaktní místa a spolky) a rozvíjející se systém elektronického šíření informací.

V 90. letech vznikly další odborné časopisy, které reflektují současné výtvarné dění, jako Prostor Zlín, Umělec aj. Sdružení Inter-Kontakt-Grafik vydává exkluzívní časopis Grapheion.

Na obory užitého umění je orientován Bulletin Design centra ČR a reprezentativní čtvrtletník Design trend.

Jednotlivé spolky vydávají vlastní informační bulletiny formou občasníků (AUM, Q, SBB, AJV) nebo k šíření informací využívají členské schůze, setkání při vernisážích výstav apod.

UVU ČR zajišťuje i rozesílání závažných informací a nabídek jiných subjektů a využívá těchto příležitostí k připojení stručných informací o aktuálních problémech výtvarné obce.

6.2 Visual art presentations on internet

Výtvarné umění na internetu

Slibně se rozvíjí prezentace výtvarného umění na internetu. Byly vytvořeny specializované www stránky (architekti - http://www.arch.cz), v provozu je slovník výtvarných umělců (http://www.sca-art.cz, UVU ČR má svou vlastní stránku http://www.uvucr.cz a na ní publikovaný Rejstřík profesionálních výtvarných umělců činných na území ČR, řada umělců má vlastní prezentace.

Na internetu zůstává přístupná dokumentace většiny významných akcí (např. Salon 2000 http://www.nadacecfu.com, Intersalony AJV - http://www.ajv.cz, Středoevropské bienále kresby Plzeň http://www.uvu-plzen.cz/bienale, Sochařské symposium ve Žďáru nad Sázavou http://www.plastiky.zrns.cz) a další.

UVU ČR počítá s provozováním portálu zaměřeného na živé současné výtvarné umění jako celek (rezervována doména http://www.art-visual.cz) i s napojením na prezentaci prodejních galerií, aukčních síní atd. Již v současné době jsou některé adresy k dispozici u jmen umělců zapsaných v Rejstříku.

Z výtvarných umělců zařazených v Rejstříku má v současnosti vlastní připojení k internetu cca 15 %.

7. INTERNATIONAL NETWORKS

MEZINÁRODNÍ SÍŤ

7.1 National umbrella organisations and their incorporation into the international network IAA/AIAP, UNESCO organizations, ECA ...

Začlenění do mezinárodní sítě AIAP, ECA atd.

UVU ČR jako právní nástupce SČVU převzala reprezentaci a zastoupení výtvarné obce České republiky v IAA/AIAP (UNESCO). Rada UVU ČR je současně Národním výborem IAA/AIAP, předseda Rady UVU ČR je i předsedou Národního výboru IAA/AIAP. Tuto vyšší pozici naplňuje UVU ČR jednak snahou reflektovat a reprezentovat zájmy celé výtvarné obce, jednak provozováním Rejstříku profesionálních výtvarných umělců činných na území ČR otevřeného i členům profesních sdružení, která nejsou členskými organizacemi UVU ČR i kvalifikovaným jednotlivcům.

Z předchozího období (do roku 1990) převzala UVU ČR členství i v některých specializovaných mezinárodních nevládních organizacích FIDEM, ICSID, IFI, ICOGRADA, AICA. Poslední z nich je určena výtvarným teoretikům, má individuální členství a stala se pro UVU ČR nepříslušnou. Členství v ostatních organizacích uvedeného typu UVU ČR postupně převádí na své členské organizace podle profesního zaměření. To se stalo již v případě ICOGRADA (převedeno na Sdružení Bienále Brno, členskou organizaci UVU ČR). Převod čeká i ostatní organizace. Platbu FIDEM zatím uskutečňuje AUM s finanční podporou UVU ČR, pokračování členství v ICSID a IFI není dosud vyřešeno. Samostatně jsou na mezinárodní organizace napojeny Česká unie karikaturistů (FECO) a Asociace hračka (ICCP - UNESCO).

UVU ČR je členem Rady uměleckých obcí ČR (RUO ČR) a tím i Evropské rady umělců (ECA). IAA/AIAP a ECA jsou jedinými uskupeními, jejichž členství vzhledem k univerzální působnosti UVU ČR nadále podrží. Členství v oborově specializovaných organizacích UVU ČR opouští a nové nenavazuje (např. BEDA) nebrání se však plnění informačních služeb formou bezpříspěvkového napojení na tyto organizace jakoukoliv formou, která neodporuje stanovám těchto organizací.

7.2 Validity of the international ID card of professional visual artists IAA/AIAP

Platnost identifikační karty profesionálního výtvarného umělce IAA/AIAP (UNESCO)

Členství UVU ČR i zápis v Rejstříku profesionálních výtvarných umělců činných na území ČR je spojeno s vydáním Identifikační karty profesionálního výtvarného umělce IAA/AIAP a členských průkazem UVU ČR. Tuto kartu s vyznačením členství v profesním sdružení (spolku) vydává Rada UVU ČR ve funkci Národního výboru IAA/AIAP od roku 1996 všem svým členům, a to na jeden, maximálně na dva roky, v závislosti na úhradě členského příspěvku. Na identifikační kartu pohlížíme jako na dokument neúřední povahy, jehož autoritu se snažíme všemožně posilovat při jednáních s úřady (daňové, celní atd.) i s klienty.

Využití identifikační karty k dosažení volného vstupu nebo sníženého vstupného do veřejných sbírek umění chápeme jako fakultativní, ale významnou součást její síly. V situaci, kdy v ČR státní ingerence slábne, se snažíme, aby tento dokument byl akceptován v muzeích umění financovaných z veřejných zdrojů. Tři největší muzea umění dokument akceptují (Národní galerie v Praze redukované vstupné, Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze a Moravská galerie v Brně volný vstup). Rovněž téměř všechny větší regionální galerie (bývalé státní galerie) umožňují držitelům karty volný vstup. Jediným problémem z významnějších galerií je Galerie hl.m. Prahy, s níž jednání o akceptování průkazů stále není pozitivně uzavřeno.

Akceptování těchto identifikačních karet našich kolegů ze zahraničí je za stejných podmínek zajištěno. Očekáváme, že revitalizace IAA/AIAP po konferenci evropských členů v Heidelberku (květen 2002) a po kongresu v Athénách (říjen 2002) význam karty posílí a umožní její uplatnění i v zemích, kde není téměř akceptována, zvláště v Itálii a zejména pak na Bienále v Benátkách.

8. POSITION OF VISUAL ART IN PUBLIC MEDIA

MEDIALIZACE VÝTVARNÉHO UMĚNÍ VE VEŘEJNOPRÁVNÍCH MÉDIÍCH

8.1 TV and radio broadcasting, national periodical press

Televize, rozhlas, tisk

Pozice výtvarného umění v médiích je poměrně slabá. Navíc obraz je značně zkreslený zveřejňováním prací a názorů vynikajících, někdy výstředních nebo kontroverzních jedinců, případně výběrem subjektivně vázaným na vkus redaktorů.

Kultura jako celek není koncepčně prezentována ani ve veřejnoprávních médiích (rozhlas, televize), tím méně pak na privátních stanicích a ve vlastnicky nepřehledném a mnohdy nečitelné zájmy hájícím a prezentujícím tisku. Zprávy z kultury jsou roztroušeny v různých pořadech, výjimkou je ranní Kulturní mozaika, vysílaná na stanici Českého rozhlasu Vltava.

Zvláště ve veřejnoprávních médiích, kde je tradičně samostatná zpravodajská relace o sportu, chybí stejně obsažná a fundovaná relace o kultuře, která by byla denní součástí všech typů zpravodajských relací.

Celá záležitost je však nesmírně citlivá a složitá a jakékoliv seriózní závěry lze činit jen na základě dlouhodobých odborných programových analýz, které v dané chvíli k tématu výtvarného umění k dispozici nejsou.

* * *

Tato úvodní studie popisující situaci v České republice vznikala v roce 2001 nákladem Unie výtvarných umělců České republiky s podporou Nadace Český fond umění. Práce na textu byly dokončeny v únoru 2002.

Na textu dále spolupracovali: Václav Kubát, předseda Rady UVU ČR a Mgr. Vít Weber, výkonný místopředseda Rady UVU ČR.

Text v březnu 2002 přehlédli místopředsedové Rady UVU ČR akad.mal. Jan Pospíšil, akad.arch. Jan Tatoušek a akad.mal. Jaroslav Zapletal. Jejich připomínky byly do textu redakčně zapracovány.

Projednáno na 31. zasedání Rady Unie výtvarných umělců České republiky v Praze dne 23. dubna 2002.

Celková koncepce studie i každá jednotlivá část požívá autorskoprávní ochrany. Přetisk celé studie nebo jejích jednotlivých částí bez svolení autora není dovolen. Použití v odborném textu je možné jen formou řádné citace.