ZPRÁVA O ČINNOSTI RADY
UVU ČR
V DRUHÉM FUNKČNÍM OBDOBÍ 1996 - 1998
Vážené kolegyně a vážení kolegové,
opět po dvou letech se společně scházíme na volebním zasedání Rady
Unie výtvarných umělců České republiky. Měli bychom se zamyslet
nad tím, o co jsme po tu dobu usilovali, co se
nám podařilo, od čeho jsme upustili
a v čem bychom chtěli pokračovat.
Za skromný úspěch považujme i vlastní existenci.
Uplynulé dva roky patřily k nejtěžším, jakými Unie prošla. Nemám
na mysli jen notorické finanční problémy, ale hlavně
přístup našeho hlavního partnera - státu - k profesním
samosprávným sdružením, tedy i k nám.
Z pěti ministrů kultury, našich nejbližších partnerů, teprve poslední
dva (Stropnický a Dostál) usilovali a usilují o obnovení partnerského
vztahu. Postavení Unie jako reprezentanta výtvarné obce ČR i jako
součásti reprezentace uměleckých obcí ČR se tak pomalu, ale doufejme
že již trvale začíná zlepšovat.
* * *
Udrželi jsme základní kontakty se zahraničím.
K tomu využíváme i elektronické pošty internetu. Tento nový nástroj
zatím nevyužíváme ve vnitřní komunikaci UVU ČR, ale bude nezbytné
se tomu přizpůsobit. Uvnitř Unie zatím používáme klasickou poštu,
ale jde o záležitost pomalou a dnes už i zbytečně nákladnou.
Jako reprezentant výtvarné obce v mezinárodní organizaci výtvarných
umělců IAA/AIAP (UNESCO) máme výhradní právo vydávat
identifikační kartu profesionálního výtvarného umělce. Tu jsme v
hodnoceném funkčním období spojili s vlastní legitimaci UVU ČR a
zvýšili tak její prestiž jako dokumentu neúřední (nestátní) povahy.
Zpracovali jsme poměrně rozsáhlé podklady pro Světový kongres
o Realizaci doporučení o postavení umělce z roku 1980.
Kongres proběhl v Paříži (UNESCO) 16. až 20. června 1997 za aktivní
účasti našeho zástupce (Vladimír Groh).
Unie je kontaktním místem i pro Mezinárodní radu organizací průmyslového
designu (ICSID), Mezinárodní radu organizací grafického
designu (ICOGRADA), v menší míře pro Mezinárodní
federaci interiérových architektů (IFI). Samostatně
rozvíjí zahraniční styky Asociace umělců medailérů se svou světovou
federací (FIDEM).
Zastoupení Unie v univerzální organizaci (AIAP-UNESCO) je samozřejmé.
Jde o výlučné zastoupení za celou Českou republiku
a týká se profesionálních výtvarných umělců všech
oborů.
Zastoupení celé Unie za jednotlivá profesní uskupení
se z finančních i věcných důvodů stává otevřeným problémem. Unie
by se neměla těmto organizacím informačně vzdálit, může pro svá
profesní sdružení zajišťovat základní služby, ale měla by pro svůj
oficiální vztah najít jinou formu. Na rozdíl od své vlastní činnosti
nemůže totiž přímo aktivity svých profesních sdružení ovlivnit.
Tak se v poslední době velmi nevýrazně projevují obě asociace průmyslového
designu, z mezinárodního aspektu i obě asociace interiérových architektů.
Jediný oborový reprezentant grafického designu (Sdružení Bienále
Brno) vyvíjí významné aktivity, ale naše zastoupení zase ohrožuje
neobyčejně vysoký členský příspěvek ICOGRADA. Naopak zastoupení
medailérů ve FIDEM má dobrou úroveň a směřuje k pořádání světového
kongresu v Praze, což je významné nejen pro obor, ale i pro celou
Unii a naši výtvarnou scénu.
Prostřednictvím Rady uměleckých obcí ČR je UVU ČR zastoupena i
v Evropské radě umělců (ECA), organizaci působící
s podporou Rady Evropy.
* * *
Neobyčejně významné jsou projevy UVU ČR navenek
v rámci České republiky. Členské organizace
(spolky) UVU ČR působí na celém území státu. Mají
své sídlo (abecedně) v Brně, Bystřici nad Pernštejnem, Českých Budějovicích,
Hodoníně, Hořicích v Podkrkonoší, Hradci Králové, Jihlavě, Karlových
Varech, Liberci, Novém Jičíně, Olomouci, Ostravě, Pardubicích, Plzni,
Praze, Teplicích v Čechách, Uherském Hradišti, Ústí nad Labem, Zlíně
a ve Žďáru nad Sázavou.
Tento systém je rozšířen o kontaktní místa určená
pro veřejnost, která jsou dosud zřízena (abecedně) v Brně, Děčíně,
Hodoníně, Jihlavě, Karlových Varech, Krnově, Liberci, Novém Jičíně,
Olomouci, Ostravě, Pardubicích, Praze, Teplicích v Čechách, Uherském
Hradišti, Ústí nad Labem, Zlíně a v Železném Brodě.
Navíc zasíláme informace na vybraná místa státní
správy, samosprávy nebo významným institucím (MK ČR, MK ČR - UNESCO,
Magistrát města Brna, Ústav dějin umění Akademie věd ČR)
Tento systém je dosti rozsáhlý, ale zatím stále neúplný a bude
dotvářen zejména v souvislosti s přípravou a vznikem vyšších územně
správních celků (VÚSC).
K nejvýznamnějším vnějším projevům patří publikační činnost
a vztah k médiím. V této oblasti se nám zatím nepodařilo
dosáhnout uspokojivých výsledků. Je to způsobeno jednak specifickým
zaměřením čtrnáctideníku Ateliér, jednak i tím, že UVU ČR nemá prostředky
na masivnější mediální kampaň. Osvědčila se pravidelná rubrika v
Bulletinu Design centra ČR. Tak je možno oslovit asi polovinu členů
UVU ČR, protože Bulletin je (a bude) bezplatně rozesílán výtvarným
umělcům - designérům v nejširším smyslu slova. Naše stálá rubrika
bude od ledna 1999 obnovena.
Značný význam mají naše aktivity spojené s činností Rady
uměleckých obcí ČR. Unie iniciovala založení Rady a v současné
době v ní obsadila funkci místopředsedy (Mgr. Vít Weber). Radu prosazujeme
jako partnera Ministerstva kultury, případně i vlády ČR, protože
má schopnost zastupovat celek. Je místem, kde se
setkáváme i se zástupci jiných výtvarných uskupení, pokud ještě
existují a s nimiž v řadě otázek nenacházíme společnou řeč (Syndikát
výtvarných umělců). Je však zejména reprezentantem profesních
sdružení všech tvůrčích uměleckých oborů. S tímto vědomím by měla
Rada uměleckých obcí ČR dosáhnout významnějšího postavení. Jedním
z projevů této ambice bylo např. zpracování a rozeslání otevřeného
dopisu politickým stranám k mimořádným volbám do Parlamentu ČR.
Celkový vztah k Ministerstvu kultury se v roce
1998 výrazně zlepšil. Připomínám zejména vznik textu Hlavní linie
kulturní politiky, kterým jsme se podrobněji zabývali na minulém
zasedání Rady UVU ČR.
Ke spokojenosti však důvod nebude do té doby, dokud se nám v součinnosti
s Radou uměleckých obcí nepodaří systémově obsadit některá místa,
v nichž zastoupení profesní organizace považujeme za nutné. Jedním
z nich je i zastoupení v grantové komisi ministerstva.
Za dobrý signál považujeme způsob, jakým bylo připravováno jmenování
nové Rady Státního fondu kultury. V jeho budoucnost
jako mimorozpočtového zdroje financování kultury doufáme. Zástupce
UVU ČR (Václav Kubát) byl již členem Rady jmenován.
Za jednu z možností jak vytvářet náš dobrý mediální obraz pokládáme
udělování cen UVU ČR. Připojujeme se k významnějším
akcím, které pořádají naše členské organizace nebo naši smluvní
partneři. Snažíme se respektovat jednotný názor poroty, v níž máme
své zastoupení. Ve spolupráci s Design centrem České republiky se
podílíme na vyhlašování soutěže Mladý obal (ceny
UVU ČR: 1997 Jana Honecová, VUT Brno, FaVU, Obaly na dárkové předměty,
1998 Peter Lörinc, Škola úžitkového výtvarníctva Košice, Drakkar
- papírová miska) a Interiér roku (1998 Interiér
roku ´87: Mgr. Magda Stolková, Dětská herna "Pláž" pro
Fakultní nemocnici Brno-Bohunice). Cena UVU ČR byla udělena na 2.
mezinárodním jihočeském salonu 1998 (akad. mal. Ludmila
Kaprasová za monumentální krajku) a na Středoevropském bienále
kresby Plzeň ´98 (Jiří Jun). V tomto způsobu oceňování
budeme pokračovat i nadále.
Z několika partnerských organizací v České republice máme smluvně
upraven vztah ke dvěma z nich. S Design centrem České republiky
spolupracujeme zejména na udržování databáze profesionálních
výtvarných umělců a při vyhlašování některých soutěží. Naši členové
tvoří jádro všech odborných komisí Design centra. Také s Ochrannou
organizací autorskou - sdružením máme uzavřenu smlouvu
o spolupráci. V hodnocených dvou letech však činnost organizace
budila značné rozpaky. Kancelář Unie v roce 1997 ještě rozesílala
návrhy smluv a doporučovala členům vstup do OOA-S. Vzhledem k vnitřním
problémům však k rozšíření spolupráce nedošlo. Až následující rok
ukáže, budou-li nalezeny účinnější formy spolupůsobení ve společném
zájmu výtvarné obce. Sám meritorní problém organizace, spojený s
úpravami platného práva, Rada UVU ČR sleduje a v rámci svých jednání
zejména s Ministerstvem kultury ČR se snaží vývoj ovlivňovat.
Od samého počátku je zájem UVU ČR soustředěn na osud bývalého Českého
fondu výtvarných umění. Hodnocené funkční období Rady UVU ČR spadá
z poloviny do konce funkčního období předešlé správní rady a dozorčí
rady nadace a do necelé poloviny funkčního období nově zvolených
rad Nadace Český fond umění. O činnosti správní
rady v jednotlivých časových úsecích byla Rada UVU ČR ústně a většinou
i písemně (hutné texty akad. arch. Jana Tatouška) informována. Připomenu
tedy jen některé zásadní momenty. Především záležitost dělení
nadace. První rozdělení mezi architekty a výtvarníky umožňoval
původní statut nadace ihned po přeměně bývalého fondu podle zákona.
Tehdy však architekti této možnosti nevyužili a spokojili se v rámci
společné nadace s dělením výtěžku na nadační účely v poměru 40
: 60. Ve druhém funkčním období správní rady byl problém rozdělení
znovu nastolen. Rada UVU ČR nepodnikla žádné kroky, které by rozdělení
bránily, protože šlo o svobodnou vůli architektů. Zejména však proto,
že tím nebylo ovlivněno ani pozitivně, ale ani negativně hospodaření
nadace. K skutečnému rozdělení došlo až v tomto roce.
Dalším problémem je, nebo spíše bylo Dílo s.r.o. V
době existence rozsáhlejších zbytků obchodní sítě Unie zastávala
názor, že podnik by měl být zachován, byť by nepřinášel zisk. Stačilo,
aby výnosy pokrývaly náklady. Jako variantu navrhovala UVU ČR návrat
Díla do formy družstva. Na tento návrh žádná reakce nepřišla a podrobnosti
možného řešení již proto zpracovány nebyly. Bohužel způsob hospodaření
Díla s.r.o. vedl ke ztrátám, vyrovnávaným zpožděnými výplatami autorských
odměn za prodaná umělecká díla. Tento vnitřní dluh dosáhl rozměrů,
které musely vést po snížení základního jmění a po dni účinnosti
novely zákona o konkurzu a vyrovnání k podání návrhu na konkurz.
Správní rada vyhověla návrhu R UVU ČR, aby nadace zajistila vhodnou
formou výplatu zadržovaných honorářů výtvarným umělcům (zatím dlužné
částky do 31. prosince 1997). Smutný konec Díla, způsobený i omezeními
nového zákona o nadacích, tedy nastal.
Významným způsobem ovlivnila UVU ČR také závěrečné fáze transformace
nadace z hlediska platnosti nového nadačního zákona. Opět se nám
podařilo vytvořit volební koalici a ve volbách správní rady
a dozorčí rady nadace 30. října 1997 zvolit námi navržené
zástupce. Tato správní rada upravila statut nadace a měla by ji
přivést do nového tisíciletí. Její funkční období skončí na jaře
2000, tedy téměř shodně s koncem funkčního období představitelů
R UVU ČR, kteří budou zvoleni dnes. Lze si jen přát dobrou koordinaci
a spolupráci, zejména proto, že další vnitřní předpisy nadace, zejména
volební řád a nadační řád, musí být teprve vypracovány.
Do konce tohoto volebního období by měly být využity všechny zbylé
finanční prostředky, které ještě spolky mají na nárokových účtech.
O budoucnosti nadace z hlediska využívání nadačních prostředků bude
vedena diskuse, v níž UVU ČR může sehrát klíčovou roli.
V uplynulém funkčním období vyřešila UVU ČR založením občanského
sdružení Lege artis i možnost individuálního přičlenění
k organizované části výtvarné obce. Rejstříkové členství, jehož
podmínky byly upraveny na I. valné hromadě 18. března 1997 a upřesněny
na II. valné hromadě 26. května 1998, zvyšuje reprezentativnost
rejstříku profesionálních výtvarných umělců, který
UVU ČR vede a jehož širší společenské využití v budoucnu předpokládá.
Posledním projevem UVU ČR navenek, o němž se chci zmínit, je sice
okrajový, ale příjemný důsledek držby mezinárodní identifikační
karty profesionálního výtvarného umělce - ulehčený přístup
do galerií a muzeí umění. V zahraničí není jednotná úprava
platnosti těchto průkazů. V zemích, kde je silné postavení UNESCO
nebo kde je silná profesní organizace výtvarných umělců je vstup
do státních a obecních galerií zdarma (Francie, Německo, zčásti
Rakousko, ale podle ověřených zpráv i Egypt, Japonsko ap.). Výjimečně
je uplatňována stanovená sleva (většinou 50 %). Někde je platnost
individuálně posuzována, protože na legitimaci je i prosba ředitelům
muzeí umění, aby volný vstup umožnili.
V České republice má povinnost zajistit uznání průkazů a reciprocitu
UVU ČR. Naším cílem je dosáhnout smluvního vztahu s galeriemi a
umísťovat na pokladnách logo IAA/AIAP a UVU ČR, které platnost průkazu
zaručí. Dosud je takto volný vstup uplatňován v Uměleckoprůmyslovém
muzeu Praha, Moravské galerii Brno, Galerii výtvarného umění v Ostravě,
Státní galerii ve Zlíně, Domě umění města Brna, Oblastní galerii
Vysočiny v Jihlavě, Galerii výtvarného umění v Hodoníně a Regionálním
muzeu v Teplicích.
V poslední době ve spolupráci s vládním výborem pro spolupráci
s UNESCO (senátorka Jaroslava Moserová) zvyšujeme tlak zejména na
Národní galerii. Ta po absurdním zákazu generálního ředitele Zlatohlávka
za nového vedení (dr. Dagmar Šefčíková) přislíbila od 1. ledna 1999
50 % slevu do všech (tedy i historických expozic). Budeme však nadále
usilovat o volný vstup, alespoň do sbírek moderního umění. Rovněž
se zaměříme na Galerii hl. m. Prahy, která dosud jakákoliv jednání
odmítala.
* * *
Pokud jde o vnitřní záležitosti UVU ČR
, pak byly součástí řádných zasedání Rady UVU ČR, které se konaly
4. června a 26. listopadu 1996, 18. března, 17. června a 21. října
1998 a 26. května, 22. září a 24. listopadu 1998.
Již na minulé schůzi jsem vysvětlil, že pouze důvody racionálního
využití času vedly k tomu, že nebyly vždy svolány čtyři zasedání
v roce, jak je uvedeno ve stanovách. Na všechny důležité podněty
však UVU ČR včas reagovala a všechny rozhodující termíny byly dodrženy
(mám na mysli zejména volbu správní a dozorčí rady nadace, přípravu
světového kongresu v Paříži, vyhlašování a vyhodnocování cen UVU
ČR, práci na textu MK ČR a připomínky k Hlavním liniím kulturní
politiky).
Na první schůzi R UVU ČR 4. června 1996 byly ustaveny pod vedením
místopředsedů tři pracovní skupiny, které pak pracovaly po celé
funkční období:
a) pracovní skupina pro návrh úpravy stanov a přípravu programového
dokumentu (J. Zapletal, H. Wanková, M. Karas, Z. Lang, J. Hyliš)
b) pracovní skupina pro přípravu rozpočtu (J. Pospíšil, V. Groh,
P. Rýdlo, V. Varmuža)
c) pracovní skupina pro Nadaci ČFU (J. Tatoušek, J. Bohdálek, J.
Hájek, R. Postl)
Pracovní skupiny se scházely na společných jednáních i samostatně.
Pracovní skupina pro návrh úpravy stanov a přípravu programového
dokumentu se základního úkolu zhostila již na podzim 1996
- Rada UVU ČR 26. listopadu 1996 vzala na vědomí návrhy možných
úprav stanov UVU ČR s tím, že okamžité změny nejsou nutné. Zároveň
otevřela cestu připojení individuálních členů záměrem, který vyústil
v založení občanského sdružení Lege artis. Téhož dne byly schváleny
i základní teze programu 1996 - 1998.
Pracovní skupina pro Nadaci ČFU byla tvořena především
námi zvolenými zástupci ve správní radě nadace (J. Hájek, R. Postl,
J. Tatoušek) nebo později v dozorčí radě (J. Bohdálek). Jejího jednání
se často účastnil i doc. Siegl. Její doporučení Rada UVU ČR akceptovala
a o výsledcích jsem podal stručný přehled v předešlé části této
zprávy.
Pracovní skupina pro rozpočet měla nejméně vděčný
úkol - ozdravit finanční situaci UVU ČR. To ve dvou fázích (1997,
1998) vedlo k návrhu zvýšení základní sazby členského příspěvku,
ale i k zpřesnění dalších podmínek platby. Byl zahájen přechod na
platbu dopředu a umožněna platba (a vydání identifikační karty)
na jeden nebo na dva roky. Konečně byl přijat pevný mechanismus
úpravy členských příspěvků v souvislosti s inflací. Situaci se v
tomto funkčním období zcela konzolidovat nepodařilo, a tak celé
období proběhlo v rámci rozpočtových provizorií, z nichž poslední
bylo důkladně projednáno a schváleno na zasedání Rady UVU ČR 26.
května 1998. Další návrhy budou zpracovány novou rozpočtovou pracovní
skupinou po vyhodnocení hospodaření za rok 1998 na jaře příštího
roku.
V této souvislosti mi dovolte zmínku o hospodaření UVU
ČR. K rozpočtovém provizoriu se již vracet nebudu. Postupujeme
podle usnesením schváleného návrhu rozpočtových opatření v roce
1998. Po závěrce roku 1998 se k některým problémům opět vrátíme.
Vyhodnotíme využití ateliéru na Roháčově ulici, znovu se vrátíme
k záležitosti kanceláře UVU v Mánesu, dluhům členských organizací
atd. Unie účtuje v systému podvojného účetnictví, i když momentální
rozsah účetních operací není příliš rozsáhlý. Vztahy k správci daně
i k pojišťovnám jsou v současnosti bez nesrovnalostí. Žádné podněty
ke kontrolní a revizní komisi UVU ČR nebyly podány a komise setrvala
po celé období v nečinnosti.
V létě 1997 nastaly povodně, které postihly několik
členů našich spolků. Rada UVU ČR schválila nepovinný individuální
členský příspěvek v minimální výši 100.-- Kč, jehož výtěžek byl
určen pouze našim kolegům. Podrobnosti budeme projednávat v dalším
bodu tohoto zasedání. Chtěl bych říci, že úhrn přispívajících představuje
ono zhruba třetinové jádro členů UVU ČR, na které můžeme plně spoléhat.
Koresponduje zhruba s těmi, kdo vyplnili a odeslali zpřesňující
dotazník pro rejstřík profesionálních výtvarných umělců,
který UVU ČR vede. Je-li to málo nebo hodně, to je otázka. V současné
době všeobecně pozorujeme paradoxní ztrátu zájmu o veřejné dění,
tedy i o dění v rámci profese. Se svobodou sdružování zájem o sdružování
klesl. Odpovídá to patrně mylné představě o možnostech i smyslu
profesního sdružování. V nekomorových (nepovinných) profesních sdruženích
nelze očekávat individuální zhodnocení členského příspěvku. Takový
zázračný spolek není, aby každému členu jeho příspěvek vrátil, případně
mu ještě něco přidal. Ty společné cíle, jak o nich budeme dnes diskutovat,
jsou v jiné rovině a kladné důsledky vlivu celku (Unie) lze dokonce
pocítit individuálně méně výrazně, než důsledky ztráty vlivu. A
to se, bohužel, týká jak těch, co na společnou práci přispívají,
tak i těch, co stojí stranou.
Stejným problémem, jako je aktivita jednotlivců, je i aktivita
spolků. Po roce 1990 byly jednou z priorit Unie i čisté
výtvarné aktivity spolků. Pomohli jsme založit řadu letních akcí
(sympozií, plenérů), z nichž některé se ujaly a staly se významnou
součástí naší výtvarné scény. Naučili jsme se novým způsobům, jak
se pokoušet získávat finanční prostředky. Tato rovina v činnosti
UVU ČR už nyní prioritou není.
Nové priority, jak jsou obsaženy v návrhu programu UVU ČR 1999
/ 2000, jsou v jiné, obecnější, vyšší rovině působnosti. Měly by
dokonce svým všeobecným dosahem odstranit nebezpečí jisté skupinové
rivality. Měly by nalézáním společného jmenovatele zabránit individualizaci,
uzavírání se spolků do světa svých projektů a cílů. Tyto dvě roviny,
tj. mikrosvět spolků a makrosvět celku (Unie) je třeba naučit se
vnímat. A zástupci spolků v Radě UVU ČR a představitelé spolků by
měli být schopni přenášet toto poselství svým členům. Protože kdo
jiný by to měl být, když ne my?
Zpráva, přednesená předsedou Rady UVU ČR Václavem Kubátem byla vzata na vědomí volebním zasedáním Rady UVU ČR dne 24. 11. 1998