ZPRÁVA O ČINNOSTI RADY UVU ČR
V DRUHÉM FUNKČNÍM OBDOBÍ 1996 - 1998

        Vážené kolegyně a vážení kolegové,

        opět po dvou letech se společně scházíme na volebním zasedání Rady Unie výtvarných umělců České republiky. Měli bychom se zamyslet nad tím, o co jsme po tu dobu usilovali, co se nám podařilo, od čeho jsme upustili a v čem bychom chtěli pokračovat.

        Za skromný úspěch považujme i vlastní existenci. Uplynulé dva roky patřily k nejtěžším, jakými Unie prošla. Nemám na mysli jen notorické finanční problémy, ale hlavně přístup našeho hlavního partnera - státu - k profesním samosprávným sdružením, tedy i k nám.

        Z pěti ministrů kultury, našich nejbližších partnerů, teprve poslední dva (Stropnický a Dostál) usilovali a usilují o obnovení partnerského vztahu. Postavení Unie jako reprezentanta výtvarné obce ČR i jako součásti reprezentace uměleckých obcí ČR se tak pomalu, ale doufejme že již trvale začíná zlepšovat.

* * *

        Udrželi jsme základní kontakty se zahraničím. K tomu využíváme i elektronické pošty internetu. Tento nový nástroj zatím nevyužíváme ve vnitřní komunikaci UVU ČR, ale bude nezbytné se tomu přizpůsobit. Uvnitř Unie zatím používáme klasickou poštu, ale jde o záležitost pomalou a dnes už i zbytečně nákladnou.

        Jako reprezentant výtvarné obce v mezinárodní organizaci výtvarných umělců IAA/AIAP (UNESCO) máme výhradní právo vydávat identifikační kartu profesionálního výtvarného umělce. Tu jsme v hodnoceném funkčním období spojili s vlastní legitimaci UVU ČR a zvýšili tak její prestiž jako dokumentu neúřední (nestátní) povahy.

        Zpracovali jsme poměrně rozsáhlé podklady pro Světový kongres o Realizaci doporučení o postavení umělce z roku 1980. Kongres proběhl v Paříži (UNESCO) 16. až 20. června 1997 za aktivní účasti našeho zástupce (Vladimír Groh).

        Unie je kontaktním místem i pro Mezinárodní radu organizací průmyslového designu (ICSID), Mezinárodní radu organizací grafického designu (ICOGRADA), v menší míře pro Mezinárodní federaci interiérových architektů (IFI). Samostatně rozvíjí zahraniční styky Asociace umělců medailérů se svou světovou federací (FIDEM).

        Zastoupení Unie v univerzální organizaci (AIAP-UNESCO) je samozřejmé. Jde o výlučné zastoupení za celou Českou republiku a týká se profesionálních výtvarných umělců všech oborů.

        Zastoupení celé Unie za jednotlivá profesní uskupení se z finančních i věcných důvodů stává otevřeným problémem. Unie by se neměla těmto organizacím informačně vzdálit, může pro svá profesní sdružení zajišťovat základní služby, ale měla by pro svůj oficiální vztah najít jinou formu. Na rozdíl od své vlastní činnosti nemůže totiž přímo aktivity svých profesních sdružení ovlivnit. Tak se v poslední době velmi nevýrazně projevují obě asociace průmyslového designu, z mezinárodního aspektu i obě asociace interiérových architektů. Jediný oborový reprezentant grafického designu (Sdružení Bienále Brno) vyvíjí významné aktivity, ale naše zastoupení zase ohrožuje neobyčejně vysoký členský příspěvek ICOGRADA. Naopak zastoupení medailérů ve FIDEM má dobrou úroveň a směřuje k pořádání světového kongresu v Praze, což je významné nejen pro obor, ale i pro celou Unii a naši výtvarnou scénu.

        Prostřednictvím Rady uměleckých obcí ČR je UVU ČR zastoupena i v Evropské radě umělců (ECA), organizaci působící s podporou Rady Evropy.

* * *

        Neobyčejně významné jsou projevy UVU ČR navenek v rámci České republiky. Členské organizace (spolky) UVU ČR působí na celém území státu. Mají své sídlo (abecedně) v Brně, Bystřici nad Pernštejnem, Českých Budějovicích, Hodoníně, Hořicích v Podkrkonoší, Hradci Králové, Jihlavě, Karlových Varech, Liberci, Novém Jičíně, Olomouci, Ostravě, Pardubicích, Plzni, Praze, Teplicích v Čechách, Uherském Hradišti, Ústí nad Labem, Zlíně a ve Žďáru nad Sázavou.

        Tento systém je rozšířen o kontaktní místa určená pro veřejnost, která jsou dosud zřízena (abecedně) v Brně, Děčíně, Hodoníně, Jihlavě, Karlových Varech, Krnově, Liberci, Novém Jičíně, Olomouci, Ostravě, Pardubicích, Praze, Teplicích v Čechách, Uherském Hradišti, Ústí nad Labem, Zlíně a v Železném Brodě.

        Navíc zasíláme informace na vybraná místa státní správy, samosprávy nebo významným institucím (MK ČR, MK ČR - UNESCO, Magistrát města Brna, Ústav dějin umění Akademie věd ČR)

        Tento systém je dosti rozsáhlý, ale zatím stále neúplný a bude dotvářen zejména v souvislosti s přípravou a vznikem vyšších územně správních celků (VÚSC).

        K nejvýznamnějším vnějším projevům patří publikační činnost a vztah k médiím. V této oblasti se nám zatím nepodařilo dosáhnout uspokojivých výsledků. Je to způsobeno jednak specifickým zaměřením čtrnáctideníku Ateliér, jednak i tím, že UVU ČR nemá prostředky na masivnější mediální kampaň. Osvědčila se pravidelná rubrika v Bulletinu Design centra ČR. Tak je možno oslovit asi polovinu členů UVU ČR, protože Bulletin je (a bude) bezplatně rozesílán výtvarným umělcům - designérům v nejširším smyslu slova. Naše stálá rubrika bude od ledna 1999 obnovena.

        Značný význam mají naše aktivity spojené s činností Rady uměleckých obcí ČR. Unie iniciovala založení Rady a v současné době v ní obsadila funkci místopředsedy (Mgr. Vít Weber). Radu prosazujeme jako partnera Ministerstva kultury, případně i vlády ČR, protože má schopnost zastupovat celek. Je místem, kde se setkáváme i se zástupci jiných výtvarných uskupení, pokud ještě existují a s nimiž v řadě otázek nenacházíme společnou řeč (Syndikát výtvarných umělců). Je však zejména reprezentantem profesních sdružení všech tvůrčích uměleckých oborů. S tímto vědomím by měla Rada uměleckých obcí ČR dosáhnout významnějšího postavení. Jedním z projevů této ambice bylo např. zpracování a rozeslání otevřeného dopisu politickým stranám k mimořádným volbám do Parlamentu ČR.

        Celkový vztah k Ministerstvu kultury se v roce 1998 výrazně zlepšil. Připomínám zejména vznik textu Hlavní linie kulturní politiky, kterým jsme se podrobněji zabývali na minulém zasedání Rady UVU ČR.

        Ke spokojenosti však důvod nebude do té doby, dokud se nám v součinnosti s Radou uměleckých obcí nepodaří systémově obsadit některá místa, v nichž zastoupení profesní organizace považujeme za nutné. Jedním z nich je i zastoupení v grantové komisi ministerstva.

        Za dobrý signál považujeme způsob, jakým bylo připravováno jmenování nové Rady Státního fondu kultury. V jeho budoucnost jako mimorozpočtového zdroje financování kultury doufáme. Zástupce UVU ČR (Václav Kubát) byl již členem Rady jmenován.

        Za jednu z možností jak vytvářet náš dobrý mediální obraz pokládáme udělování cen UVU ČR. Připojujeme se k významnějším akcím, které pořádají naše členské organizace nebo naši smluvní partneři. Snažíme se respektovat jednotný názor poroty, v níž máme své zastoupení. Ve spolupráci s Design centrem České republiky se podílíme na vyhlašování soutěže Mladý obal (ceny UVU ČR: 1997 Jana Honecová, VUT Brno, FaVU, Obaly na dárkové předměty, 1998 Peter Lörinc, Škola úžitkového výtvarníctva Košice, Drakkar - papírová miska) a Interiér roku (1998 Interiér roku ´87: Mgr. Magda Stolková, Dětská herna "Pláž" pro Fakultní nemocnici Brno-Bohunice). Cena UVU ČR byla udělena na 2. mezinárodním jihočeském salonu 1998 (akad. mal. Ludmila Kaprasová za monumentální krajku) a na Středoevropském bienále kresby Plzeň ´98 (Jiří Jun). V tomto způsobu oceňování budeme pokračovat i nadále.

        Z několika partnerských organizací v České republice máme smluvně upraven vztah ke dvěma z nich. S Design centrem České republiky spolupracujeme zejména na udržování databáze profesionálních výtvarných umělců a při vyhlašování některých soutěží. Naši členové tvoří jádro všech odborných komisí Design centra. Také s Ochrannou organizací autorskou - sdružením máme uzavřenu smlouvu o spolupráci. V hodnocených dvou letech však činnost organizace budila značné rozpaky. Kancelář Unie v roce 1997 ještě rozesílala návrhy smluv a doporučovala členům vstup do OOA-S. Vzhledem k vnitřním problémům však k rozšíření spolupráce nedošlo. Až následující rok ukáže, budou-li nalezeny účinnější formy spolupůsobení ve společném zájmu výtvarné obce. Sám meritorní problém organizace, spojený s úpravami platného práva, Rada UVU ČR sleduje a v rámci svých jednání zejména s Ministerstvem kultury ČR se snaží vývoj ovlivňovat.

        Od samého počátku je zájem UVU ČR soustředěn na osud bývalého Českého fondu výtvarných umění. Hodnocené funkční období Rady UVU ČR spadá z poloviny do konce funkčního období předešlé správní rady a dozorčí rady nadace a do necelé poloviny funkčního období nově zvolených rad Nadace Český fond umění. O činnosti správní rady v jednotlivých časových úsecích byla Rada UVU ČR ústně a většinou i písemně (hutné texty akad. arch. Jana Tatouška) informována. Připomenu tedy jen některé zásadní momenty. Především záležitost dělení nadace. První rozdělení mezi architekty a výtvarníky umožňoval původní statut nadace ihned po přeměně bývalého fondu podle zákona. Tehdy však architekti této možnosti nevyužili a spokojili se v rámci společné nadace s dělením výtěžku na nadační účely v poměru 40 : 60. Ve druhém funkčním období správní rady byl problém rozdělení znovu nastolen. Rada UVU ČR nepodnikla žádné kroky, které by rozdělení bránily, protože šlo o svobodnou vůli architektů. Zejména však proto, že tím nebylo ovlivněno ani pozitivně, ale ani negativně hospodaření nadace. K skutečnému rozdělení došlo až v tomto roce.

        Dalším problémem je, nebo spíše bylo Dílo s.r.o. V době existence rozsáhlejších zbytků obchodní sítě Unie zastávala názor, že podnik by měl být zachován, byť by nepřinášel zisk. Stačilo, aby výnosy pokrývaly náklady. Jako variantu navrhovala UVU ČR návrat Díla do formy družstva. Na tento návrh žádná reakce nepřišla a podrobnosti možného řešení již proto zpracovány nebyly. Bohužel způsob hospodaření Díla s.r.o. vedl ke ztrátám, vyrovnávaným zpožděnými výplatami autorských odměn za prodaná umělecká díla. Tento vnitřní dluh dosáhl rozměrů, které musely vést po snížení základního jmění a po dni účinnosti novely zákona o konkurzu a vyrovnání k podání návrhu na konkurz. Správní rada vyhověla návrhu R UVU ČR, aby nadace zajistila vhodnou formou výplatu zadržovaných honorářů výtvarným umělcům (zatím dlužné částky do 31. prosince 1997). Smutný konec Díla, způsobený i omezeními nového zákona o nadacích, tedy nastal.

        Významným způsobem ovlivnila UVU ČR také závěrečné fáze transformace nadace z hlediska platnosti nového nadačního zákona. Opět se nám podařilo vytvořit volební koalici a ve volbách správní rady a dozorčí rady nadace 30. října 1997 zvolit námi navržené zástupce. Tato správní rada upravila statut nadace a měla by ji přivést do nového tisíciletí. Její funkční období skončí na jaře 2000, tedy téměř shodně s koncem funkčního období představitelů R UVU ČR, kteří budou zvoleni dnes. Lze si jen přát dobrou koordinaci a spolupráci, zejména proto, že další vnitřní předpisy nadace, zejména volební řád a nadační řád, musí být teprve vypracovány.

        Do konce tohoto volebního období by měly být využity všechny zbylé finanční prostředky, které ještě spolky mají na nárokových účtech. O budoucnosti nadace z hlediska využívání nadačních prostředků bude vedena diskuse, v níž UVU ČR může sehrát klíčovou roli.

        V uplynulém funkčním období vyřešila UVU ČR založením občanského sdružení Lege artis i možnost individuálního přičlenění k organizované části výtvarné obce. Rejstříkové členství, jehož podmínky byly upraveny na I. valné hromadě 18. března 1997 a upřesněny na II. valné hromadě 26. května 1998, zvyšuje reprezentativnost rejstříku profesionálních výtvarných umělců, který UVU ČR vede a jehož širší společenské využití v budoucnu předpokládá.

        Posledním projevem UVU ČR navenek, o němž se chci zmínit, je sice okrajový, ale příjemný důsledek držby mezinárodní identifikační karty profesionálního výtvarného umělce - ulehčený přístup do galerií a muzeí umění. V zahraničí není jednotná úprava platnosti těchto průkazů. V zemích, kde je silné postavení UNESCO nebo kde je silná profesní organizace výtvarných umělců je vstup do státních a obecních galerií zdarma (Francie, Německo, zčásti Rakousko, ale podle ověřených zpráv i Egypt, Japonsko ap.). Výjimečně je uplatňována stanovená sleva (většinou 50 %). Někde je platnost individuálně posuzována, protože na legitimaci je i prosba ředitelům muzeí umění, aby volný vstup umožnili.

        V České republice má povinnost zajistit uznání průkazů a reciprocitu UVU ČR. Naším cílem je dosáhnout smluvního vztahu s galeriemi a umísťovat na pokladnách logo IAA/AIAP a UVU ČR, které platnost průkazu zaručí. Dosud je takto volný vstup uplatňován v Uměleckoprůmyslovém muzeu Praha, Moravské galerii Brno, Galerii výtvarného umění v Ostravě, Státní galerii ve Zlíně, Domě umění města Brna, Oblastní galerii Vysočiny v Jihlavě, Galerii výtvarného umění v Hodoníně a Regionálním muzeu v Teplicích.

        V poslední době ve spolupráci s vládním výborem pro spolupráci s UNESCO (senátorka Jaroslava Moserová) zvyšujeme tlak zejména na Národní galerii. Ta po absurdním zákazu generálního ředitele Zlatohlávka za nového vedení (dr. Dagmar Šefčíková) přislíbila od 1. ledna 1999 50 % slevu do všech (tedy i historických expozic). Budeme však nadále usilovat o volný vstup, alespoň do sbírek moderního umění. Rovněž se zaměříme na Galerii hl. m. Prahy, která dosud jakákoliv jednání odmítala.

* * *

        Pokud jde o vnitřní záležitosti UVU ČR , pak byly součástí řádných zasedání Rady UVU ČR, které se konaly 4. června a 26. listopadu 1996, 18. března, 17. června a 21. října 1998 a 26. května, 22. září a 24. listopadu 1998.

        Již na minulé schůzi jsem vysvětlil, že pouze důvody racionálního využití času vedly k tomu, že nebyly vždy svolány čtyři zasedání v roce, jak je uvedeno ve stanovách. Na všechny důležité podněty však UVU ČR včas reagovala a všechny rozhodující termíny byly dodrženy (mám na mysli zejména volbu správní a dozorčí rady nadace, přípravu světového kongresu v Paříži, vyhlašování a vyhodnocování cen UVU ČR, práci na textu MK ČR a připomínky k Hlavním liniím kulturní politiky).

        Na první schůzi R UVU ČR 4. června 1996 byly ustaveny pod vedením místopředsedů tři pracovní skupiny, které pak pracovaly po celé funkční období:

                a) pracovní skupina pro návrh úpravy stanov a přípravu programového dokumentu (J. Zapletal, H. Wanková, M. Karas, Z. Lang, J. Hyliš)

                b) pracovní skupina pro přípravu rozpočtu (J. Pospíšil, V. Groh, P. Rýdlo, V. Varmuža)

                c) pracovní skupina pro Nadaci ČFU (J. Tatoušek, J. Bohdálek, J. Hájek, R. Postl)

        Pracovní skupiny se scházely na společných jednáních i samostatně. Pracovní skupina pro návrh úpravy stanov a přípravu programového dokumentu se základního úkolu zhostila již na podzim 1996 - Rada UVU ČR 26. listopadu 1996 vzala na vědomí návrhy možných úprav stanov UVU ČR s tím, že okamžité změny nejsou nutné. Zároveň otevřela cestu připojení individuálních členů záměrem, který vyústil v založení občanského sdružení Lege artis. Téhož dne byly schváleny i základní teze programu 1996 - 1998.

        Pracovní skupina pro Nadaci ČFU byla tvořena především námi zvolenými zástupci ve správní radě nadace (J. Hájek, R. Postl, J. Tatoušek) nebo později v dozorčí radě (J. Bohdálek). Jejího jednání se často účastnil i doc. Siegl. Její doporučení Rada UVU ČR akceptovala a o výsledcích jsem podal stručný přehled v předešlé části této zprávy.

        Pracovní skupina pro rozpočet měla nejméně vděčný úkol - ozdravit finanční situaci UVU ČR. To ve dvou fázích (1997, 1998) vedlo k návrhu zvýšení základní sazby členského příspěvku, ale i k zpřesnění dalších podmínek platby. Byl zahájen přechod na platbu dopředu a umožněna platba (a vydání identifikační karty) na jeden nebo na dva roky. Konečně byl přijat pevný mechanismus úpravy členských příspěvků v souvislosti s inflací. Situaci se v tomto funkčním období zcela konzolidovat nepodařilo, a tak celé období proběhlo v rámci rozpočtových provizorií, z nichž poslední bylo důkladně projednáno a schváleno na zasedání Rady UVU ČR 26. května 1998. Další návrhy budou zpracovány novou rozpočtovou pracovní skupinou po vyhodnocení hospodaření za rok 1998 na jaře příštího roku.

        V této souvislosti mi dovolte zmínku o hospodaření UVU ČR. K rozpočtovém provizoriu se již vracet nebudu. Postupujeme podle usnesením schváleného návrhu rozpočtových opatření v roce 1998. Po závěrce roku 1998 se k některým problémům opět vrátíme. Vyhodnotíme využití ateliéru na Roháčově ulici, znovu se vrátíme k záležitosti kanceláře UVU v Mánesu, dluhům členských organizací atd. Unie účtuje v systému podvojného účetnictví, i když momentální rozsah účetních operací není příliš rozsáhlý. Vztahy k správci daně i k pojišťovnám jsou v současnosti bez nesrovnalostí. Žádné podněty ke kontrolní a revizní komisi UVU ČR nebyly podány a komise setrvala po celé období v nečinnosti.

        V létě 1997 nastaly povodně, které postihly několik členů našich spolků. Rada UVU ČR schválila nepovinný individuální členský příspěvek v minimální výši 100.-- Kč, jehož výtěžek byl určen pouze našim kolegům. Podrobnosti budeme projednávat v dalším bodu tohoto zasedání. Chtěl bych říci, že úhrn přispívajících představuje ono zhruba třetinové jádro členů UVU ČR, na které můžeme plně spoléhat. Koresponduje zhruba s těmi, kdo vyplnili a odeslali zpřesňující dotazník pro rejstřík profesionálních výtvarných umělců, který UVU ČR vede. Je-li to málo nebo hodně, to je otázka. V současné době všeobecně pozorujeme paradoxní ztrátu zájmu o veřejné dění, tedy i o dění v rámci profese. Se svobodou sdružování zájem o sdružování klesl. Odpovídá to patrně mylné představě o možnostech i smyslu profesního sdružování. V nekomorových (nepovinných) profesních sdruženích nelze očekávat individuální zhodnocení členského příspěvku. Takový zázračný spolek není, aby každému členu jeho příspěvek vrátil, případně mu ještě něco přidal. Ty společné cíle, jak o nich budeme dnes diskutovat, jsou v jiné rovině a kladné důsledky vlivu celku (Unie) lze dokonce pocítit individuálně méně výrazně, než důsledky ztráty vlivu. A to se, bohužel, týká jak těch, co na společnou práci přispívají, tak i těch, co stojí stranou.

        Stejným problémem, jako je aktivita jednotlivců, je i aktivita spolků. Po roce 1990 byly jednou z priorit Unie i čisté výtvarné aktivity spolků. Pomohli jsme založit řadu letních akcí (sympozií, plenérů), z nichž některé se ujaly a staly se významnou součástí naší výtvarné scény. Naučili jsme se novým způsobům, jak se pokoušet získávat finanční prostředky. Tato rovina v činnosti UVU ČR už nyní prioritou není.

        Nové priority, jak jsou obsaženy v návrhu programu UVU ČR 1999 / 2000, jsou v jiné, obecnější, vyšší rovině působnosti. Měly by dokonce svým všeobecným dosahem odstranit nebezpečí jisté skupinové rivality. Měly by nalézáním společného jmenovatele zabránit individualizaci, uzavírání se spolků do světa svých projektů a cílů. Tyto dvě roviny, tj. mikrosvět spolků a makrosvět celku (Unie) je třeba naučit se vnímat. A zástupci spolků v Radě UVU ČR a představitelé spolků by měli být schopni přenášet toto poselství svým členům. Protože kdo jiný by to měl být, když ne my?

Zpráva, přednesená předsedou Rady UVU ČR Václavem Kubátem byla vzata na vědomí volebním zasedáním Rady UVU ČR dne 24. 11. 1998