Memorandum
Unie výtvarných umělců České republiky k řízení o udělení licence k zajištění práv vyplývajících z § 24 zákona č. 121/2000 Sb. (autorský zákon).


I.

Unie výtvarných umělců České republiky sdružuje cca 2 200 profesionálních výtvarných umělců všech oborů činných ve více než čtyřiceti sdruženích působících na celém území České republiky. Je napojena na mezinárodní organizace výtvarných umělců, udržuje a rozvíjí řadu mezinárodních kontaktů, v poslední době intenzívně jak v rámci zemí Visegrádské čtyřky, tak i mezi evropskými zeměmi reprezentovanými v IAA/AIAP (UNESCO).
S bohatě diferencovanou nemonopolní organizací výtvarného života se setkáváme ve všech postkomunistických zemích. Překážky v úsilí vybudovat účinnou ochrannou organizaci autorů výtvarných děl způsobené dílčími sobeckými zájmy pozorujeme však pouze u nás.
Obecné právo vyjádřit se k probíhajícímu licenčnímu řízení opíráme o články 1 a 17 platné verze Kulturní politiky (Usnesení vlády ČR ze dne 10. ledna 2001 č. 40) a o jeden z přesně formulovaných hlavních cílů této politiky, vyjádřený zásadou „umělci rozhodují sami o sobě“. Jako celostátní střešní organizace výtvarných umělců považujeme z těchto důvodů za nezbytné dát věcně příslušnému státnímu orgánu na vědomí své jasné stanovisko.

II.

Unie výtvarných umělců České republiky znovu potvrzuje svou plnou podporu Ochranné organizaci autorské – sdružení autorů děl výtvarného umění, architektury a obrazové složky audiovizuálních děl (OOA-S).
Tuto podporu deklarujeme zejména proto, že bez jednotné, silné a mezinárodně uznávané organizace není efektivní ochrana autorských práv možná. Jsme zásadně proti drobení výkonu této ochrany mezi jiné organizace, reprezentující zájmy úzkých skupin. Vnitřní struktura OOA-S je zcela demokratická a všechny problémy mohly a mohou být podle stanov uspokojivě řešeny.
Schopnost OOA-S administrativně zajistit příslušná práva (včetně práva na odměnu při opětném prodeji originálu díla uměleckého, tzv. slušné vypořádání) žijícím autorům - výtvarným umělcům i dědicům autorských práv je podle vlastní dokumentace OOA-S i z hlediska dokumentačního zázemí spolupracující Unie výtvarných umělců ČR nesporná. Pokud jde o databáze nositelů autorských práv, vycházíme z rámcové dohody uzavřené mezi UVU ČR a OOA-S ze dne 7. června 1994. Při respektování zákona č. 101/2001 Sb. o ochraně osobních údajů znovu potvrzujeme zájem vybudovat veřejně přístupnou databázi nositelů autorských práv k výtvarným dílům zesnulých autorů.

III.

Vycházíme z nevyvratitelného faktu, že OOA-S byla založena celou výtvarnou obcí spolu s obcí architektů dne 14. září 1993 na volebním shromáždění Správní rady a Dozorčí rady ČFVU za reprezentativní účasti zástupců všech oprávněných profesních sdružení výtvarných umělců působících v České republice, tedy i těch, které dnes stojí mimo UVU ČR a vystupují proti OOA-S. Neuplatnit vnitřní mechanismy OOA-S a zakládat tu na komerčním, tu na nekomerčním základě jiné organizace je jistě jejich právo. Oprávněnost reprezentovat zájem artikulovaný výtvarnou obcí při založení OOA-S však rozhodně nemají.

IV.

K některým argumentům, které se v průběhu licenčního řízení objevují, poznamenáváme:

1. „Malá účast na valných hromadách OOA-S“ : Odhlédneme-li od faktu, že není pro srovnání veřejně přístupná dokumentace obdobných organizací, nepokládáme za správné přikládat tomuto faktu přílišnou důležitost. Při založení OOA-S byla využita forma delegátů, zatímco platné stanovy OOA-S vycházející z principu individuálního členství tuto formu neuplatňují. Očekávat vysokou účast členů činných na celém území republiky, pokud není k účasti pádný důvod – tedy pokud organizace pracuje v rámci stanov, zákona (i možností) - není obvyklé. OOA-S v maximální možné míře zveřejňuje a bude i nadále zveřejňovat údaje o své činnosti (internet) a současně ve smyslu výše uvedené dohody o spolupráci s UVU ČR poskytuje informace i na schůzích členských organizací UVU ČR. Za pozitivní pokládáme i fakt, že valné hromady se konají každý rok na jiném místě ČR, takže alespoň jednou za čas je členům činným v příslušné oblasti umožněna finančně nenáročná účast.

2. „Uzavření smluv s významnými partnery v zahraničí před udělením licence na slušné vypořádání bylo předčasné“: Podotýkáme, že hned v roce 1990 navštívila UVU ČR delegace německého Bild-Kunst, apelovala na vznik samostatné jednotné ochranné autorské organizace a na uzavírání smluvních vztahů. Je spíš vinou vnějších okolností (zdlouhavá transformace ČFVU ze zákona, vlekoucí se práce na novelizacích a nové verzi autorského zákona), že řada práv není u nás dodnes realizovatelná. Uzavírání smluv v zájmu budoucí ochrany všech oprávněných osob výtvarná obec i UVU ČR podporovala. Byly uzavírány v dobré víře, že poměry v České republice se přizpůsobí evropskému standardu a že kontakt se zahraničními organizacemi pomůže v detailu vybudovat i obdobnou organizaci v ČR, což se v případě OOA-S podle našeho názoru daří.

3. „Zatímco OOA-S zastupuje „šedý autorský průměr“, jiné organizace zastupují autory, kteří se úspěšně prodávají atd.“ : I když o tomto tvrzení lze s úspěchem pochybovat, jde o zcela irelevantní hledisko, odpovídající pozici prodejní galerie – tam sázka na výrazné osobnosti je zárukou komerční úspěšnosti. S univerzální autorskoprávní ochranou to nemá pranic společného. Navíc slučovat nebo paralelně (i skrytě) vyvíjet činnosti spojené s hromadnou správou autorských práv a komerční činnost galerijní považujeme za nepřípustné a vzájemně se vylučující.

4. Spolu s úvahou k bodu 3 vyjadřujeme naopak podiv nad sazebníkem odměn při opětném prodeji originálu díla uměleckého a v souvislosti s rozmnožováním díla pro osobní potřebu (příloha k zákonu č. 121/2000 Sb.), kde v odst. 1 je pro nárok na odměnu při opětném prodeji originálu uměleckého díla dán limit prodejní ceny 30 tis. Kč. Pokud dobře rozumíme obsahu tohoto ustanovení, považujeme je stejně jako konstrukci progresivně snižované výše této odměny za krajně diskriminující a podáme v tomto smyslu Ministerstvu kultury samostatný rozklad.

V.

Závěrem připomínáme, že z historického hlediska se snažila objasnit pravý stav věci petice, kterou podepsala významná část našich členů. Písemných dokumentů, které umožňují analyzovat situaci ve výtvarné obci ve vztahu k OOA-S i k jiným organizacím, které deklarují obdobné ambice, je dostatek.
Udělení licence, které si stát vyhradil, je regulačním protitržním opatřením. Pokud tak stát učinil, musel si být vědom i míry odpovědnosti, kterou tím na sebe převzal. Přirozeným důsledkem je, že udělení licencí se stane předmětem zájmu různých skupin. Přesto soudíme, že prostor pro manipulaci s fakty by měl být co nejmenší a rozhodnutí státního orgánu by mělo respektovat legitimně vyjádřenou vůli skutečné reprezentace výtvarné obce.


Praha 10. srpna 2001