Memorandum
Unie výtvarných umělců České republiky k řízení o
udělení licence k zajištění práv vyplývajících z § 24
zákona č. 121/2000 Sb. (autorský zákon).
I.
Unie výtvarných umělců České republiky
sdružuje cca 2 200 profesionálních výtvarných umělců
všech oborů činných ve více než čtyřiceti sdruženích
působících na celém území České republiky. Je napojena na
mezinárodní organizace výtvarných umělců, udržuje a
rozvíjí řadu mezinárodních kontaktů, v poslední době
intenzívně jak v rámci zemí Visegrádské čtyřky, tak i
mezi evropskými zeměmi reprezentovanými v IAA/AIAP (UNESCO).
S bohatě diferencovanou nemonopolní organizací výtvarného
života se setkáváme ve všech postkomunistických zemích.
Překážky v úsilí vybudovat účinnou ochrannou organizaci
autorů výtvarných děl způsobené dílčími sobeckými
zájmy pozorujeme však pouze u nás.
Obecné právo vyjádřit se k probíhajícímu licenčnímu
řízení opíráme o články 1 a 17 platné verze Kulturní politiky (Usnesení vlády ČR
ze dne 10. ledna 2001 č. 40) a o jeden z přesně formulovaných
hlavních cílů této politiky, vyjádřený zásadou „umělci
rozhodují sami o sobě“. Jako celostátní střešní
organizace výtvarných umělců považujeme z těchto důvodů
za nezbytné dát věcně příslušnému státnímu orgánu na
vědomí své jasné stanovisko.
II.
Unie výtvarných umělců České republiky
znovu potvrzuje svou plnou podporu Ochranné
organizaci autorské – sdružení autorů děl výtvarného
umění, architektury a obrazové složky audiovizuálních děl
(OOA-S).
Tuto podporu deklarujeme zejména proto, že bez jednotné,
silné a mezinárodně uznávané organizace není efektivní
ochrana autorských práv možná. Jsme zásadně proti drobení
výkonu této ochrany mezi jiné organizace, reprezentující
zájmy úzkých skupin. Vnitřní struktura OOA-S je zcela
demokratická a všechny problémy mohly a mohou být podle
stanov uspokojivě řešeny.
Schopnost OOA-S administrativně zajistit příslušná práva
(včetně práva na odměnu při opětném prodeji originálu
díla uměleckého, tzv. slušné vypořádání) žijícím
autorům - výtvarným umělcům i dědicům autorských práv je
podle vlastní dokumentace OOA-S i z hlediska dokumentačního
zázemí spolupracující Unie výtvarných umělců ČR
nesporná. Pokud jde o databáze nositelů autorských práv,
vycházíme z rámcové dohody uzavřené mezi UVU ČR a OOA-S ze
dne 7. června 1994. Při respektování zákona č. 101/2001 Sb.
o ochraně osobních údajů znovu potvrzujeme zájem vybudovat
veřejně přístupnou databázi nositelů autorských práv k
výtvarným dílům zesnulých autorů.
III.
Vycházíme z nevyvratitelného faktu, že OOA-S
byla založena celou výtvarnou obcí spolu s
obcí architektů dne 14. září 1993 na volebním
shromáždění Správní rady a Dozorčí rady ČFVU za
reprezentativní účasti zástupců všech
oprávněných profesních sdružení výtvarných umělců
působících v České republice, tedy i těch, které dnes
stojí mimo UVU ČR a vystupují proti OOA-S. Neuplatnit
vnitřní mechanismy OOA-S a zakládat tu na komerčním, tu na
nekomerčním základě jiné organizace je jistě jejich právo.
Oprávněnost reprezentovat zájem artikulovaný výtvarnou obcí
při založení OOA-S však rozhodně nemají.
IV.
K některým argumentům, které se v průběhu
licenčního řízení objevují, poznamenáváme:
1. „Malá účast na valných hromadách
OOA-S“ : Odhlédneme-li od faktu, že není pro srovnání
veřejně přístupná dokumentace obdobných organizací,
nepokládáme za správné přikládat tomuto faktu přílišnou
důležitost. Při založení OOA-S byla využita forma
delegátů, zatímco platné stanovy OOA-S vycházející z
principu individuálního členství tuto formu neuplatňují.
Očekávat vysokou účast členů činných na celém území
republiky, pokud není k účasti pádný důvod – tedy pokud
organizace pracuje v rámci stanov, zákona (i možností) -
není obvyklé. OOA-S v maximální možné míře zveřejňuje a
bude i nadále zveřejňovat údaje o své činnosti (internet) a
současně ve smyslu výše uvedené dohody o spolupráci s UVU
ČR poskytuje informace i na schůzích členských organizací
UVU ČR. Za pozitivní pokládáme i fakt, že valné hromady se
konají každý rok na jiném místě ČR, takže alespoň jednou
za čas je členům činným v příslušné oblasti umožněna
finančně nenáročná účast.
2. „Uzavření smluv s významnými partnery v
zahraničí před udělením licence na slušné vypořádání
bylo předčasné“: Podotýkáme, že hned v roce 1990
navštívila UVU ČR delegace německého Bild-Kunst, apelovala
na vznik samostatné jednotné ochranné autorské organizace a
na uzavírání smluvních vztahů. Je spíš vinou vnějších
okolností (zdlouhavá transformace ČFVU ze zákona, vlekoucí
se práce na novelizacích a nové verzi autorského zákona),
že řada práv není u nás dodnes realizovatelná. Uzavírání
smluv v zájmu budoucí ochrany všech oprávněných osob
výtvarná obec i UVU ČR podporovala. Byly uzavírány v dobré
víře, že poměry v České republice se přizpůsobí
evropskému standardu a že kontakt se zahraničními
organizacemi pomůže v detailu vybudovat i obdobnou organizaci v
ČR, což se v případě OOA-S podle našeho názoru daří.
3. „Zatímco OOA-S zastupuje „šedý
autorský průměr“, jiné organizace zastupují autory,
kteří se úspěšně prodávají atd.“ : I když o tomto
tvrzení lze s úspěchem pochybovat, jde o zcela irelevantní
hledisko, odpovídající pozici prodejní galerie – tam sázka
na výrazné osobnosti je zárukou komerční úspěšnosti. S
univerzální autorskoprávní ochranou to nemá pranic
společného. Navíc slučovat nebo paralelně (i skrytě)
vyvíjet činnosti spojené s hromadnou správou autorských
práv a komerční činnost galerijní považujeme za
nepřípustné a vzájemně se vylučující.
4. Spolu s úvahou k bodu 3 vyjadřujeme naopak
podiv nad sazebníkem odměn při opětném prodeji originálu
díla uměleckého a v souvislosti s rozmnožováním díla pro
osobní potřebu (příloha k zákonu č. 121/2000 Sb.), kde v
odst. 1 je pro nárok na odměnu při opětném prodeji
originálu uměleckého díla dán limit prodejní ceny 30 tis.
Kč. Pokud dobře rozumíme obsahu tohoto ustanovení,
považujeme je stejně jako konstrukci progresivně snižované
výše této odměny za krajně diskriminující a podáme v
tomto smyslu Ministerstvu kultury samostatný rozklad.
V.
Závěrem připomínáme, že z historického
hlediska se snažila objasnit pravý stav věci petice, kterou
podepsala významná část našich členů. Písemných
dokumentů, které umožňují analyzovat situaci ve výtvarné
obci ve vztahu k OOA-S i k jiným organizacím, které deklarují
obdobné ambice, je dostatek.
Udělení licence, které si stát vyhradil, je regulačním
protitržním opatřením. Pokud tak stát učinil, musel si být
vědom i míry odpovědnosti, kterou tím na sebe převzal.
Přirozeným důsledkem je, že udělení licencí se stane
předmětem zájmu různých skupin. Přesto soudíme, že
prostor pro manipulaci s fakty by měl být co nejmenší a
rozhodnutí státního orgánu by mělo respektovat legitimně
vyjádřenou vůli skutečné reprezentace výtvarné obce.
Praha 10. srpna 2001