MEMORANDUM
UNIE VÝTVARNÝCH UMĚLCŮ ČESKÉ REPUBLIKY
PRO RADU UMĚLECKÝCH OBCÍ
K AKTUÁLNÍM PROBLÉMŮM TVŮRČÍCH UMĚLECKÝCH PROFESÍ A KULTURY

1. Konference o stavu kultury v zamýšleném pojetí se může stát významným počátkem pro další podrobnější a tématicky rozrůzněné akce, mapující současný stav a přinášející podněty pro státní orgány, samosprávu i umělecké reprezentace. Jako součást dlouhodobého programu formulujícího cíle tvůrčích uměleckých profesí, šířícího tento program na veřejnosti a zesilujícího tlak na decisní sféru jde o záměr nanejvýše zdařilý. Bylo by však žádoucí, aby byl souběžně a pod patronací RUO vypracován koncept navazujících akcí, týkajících se buď jednotlivých oborů nebo společných záležitostí tvůrčích profesí. Rádi Vás informujeme o našem záměru uspořádat v roce 2004 konferenci o postavení výtvarného umělce v ČR.

2. Sdílíme názor, že je žádoucí shodnout se na jednom zásadním cíli a pak jej všemi dostupnými prostředky prosazovat. Zatím se zdá, že tímto cílem je pro RUO dosažení 1 % výdajů státního rozpočtu na kulturu. Tento cíl je však již obsažen ve vládním dokumentu Kulturní politika. Pro paměť uvádíme, že ono 1 % (namísto neurčitého výrazu „usilovat o zvyšování...“) se v původním dokumentu objevilo jako zapracování připomínky Unie výtvarných umělců ČR při veřejném připomínkovém řízení na MK ČR. Toto 1 % je obsaženo i v nyní platné verzi Kulturní politiky (že mělo jít o prostředky bez výdajů na církve z nové verze textu záhadně zmizelo).
Z důvodů ne zcela jasných (a doufejme že ne alibistických) přijala vláda usnesení č. 244 ze 7. 4. 2003 - Prohlášení vlády ČR o podpoře kultury. V něm uvádí, že „bude nadále postupně realizovat cíle Strategie účinnější státní podpory kultury (Kulturní politiky), přijaté v širokém konsensu zástupců občanských iniciativ, samosprávy a kulturních institucí. Proto hodlá každoročně vyčleňovat na podporu kultury - včetně národnostních menšin - prostředky ve výši obvyklé ve státech Evropské unie.“
Není nám jasné, proč o tomto dokumentu ministr kultury při audienci RUO nehovořil a proč pro záležitost 1 % odkázal na slyšení u ministerského předsedy. K zamyšlení však vede především příkrý rozpor mezi těmito proklamacemi a praxí. Nejenom že od přijetí Kulturní politiky se s oním výslovným 1 % vůbec nepočítá, ale skutečný poměr výdajů ze státního rozpočtu na kulturu nijak nezlepšuje! Sledujme tento vývoj:

Po celou dobu jsme se nedobrali údajů, kolik z celkového objemu připadá na financování činnosti církví (pozor tedy - ne na obnovu církevních památek, to jsou jiné - další prostředky). V jiné souvislosti však ministr kultury uvedl, že jde o částku cca 1 mld. Díky této informaci můžeme konstatovat, že v roce 2003 připadlo na kulturu jen 0,66 % ze státního rozpočtu. A návrh rozpočtu na rok 2004 počítá pro kulturu s částkou 5.362.985.000 Kč (v roce 2003 šlo o 6.159.905.000, je to tedy o 796.920.000 méně), což činí 0.63 %, bez církví 0,51 % státního rozpočtu. A přitom celý státní rozpočet 2004 je o 6,5 % vyšší než rozpočet v roce 2003!!!

Co tedy od jednání s premiérem můžeme očekávat? Text vládního usnesení z dubna 2003 je v podstatě identický s textem RUO, který má být navíc zveřejněn až v září 2003. Vypadá to, že chceme všichni totéž. Apel RUO tak, podle našeho názoru, vyznívá do prázdna.
Ten aktuální problém kulturní politiky vlády ČR, který je třeba rozkrýt a zveřejnit (vykřičet), to je ve vztahu ke kultuře jednoznačně zbytkový způsob tvorby státního rozpočtu. Kdyby ono 1 % na kulturu myslela vláda vážně, pak roku následujícího po přijetí Kulturní politiky by alespoň návrh státního rozpočtu byl sestaven v takové proporci mezi jednotlivými kapitolami rozpočtu, aby kultuře ono 1 % opravdu připadlo. Úpravy a škrty by pak postihovaly všechny resorty přibližně stejnou měrou. Je možné konstatovat, že vláda se tváří kulturně a chová se se nekulturně? Asi ano.
A to ještě nebylo podrobeno kritice výrazné směrování finančních prostředků do „mrtvé“ kultury, ona módní a přehnaná péče o kulturní dědictví provázené menším zájmem o vytváření příhodného klimatu pro živé nekomerční kulturní aktivity. Tendence mohutně financovat raději bezproblémové (nepolitické) opravy památek než konfliktní a problematické umělecké počiny je čistým dědictvím předlistopadového režimu. Tehdy to bylo pochopitelné, ale dnes je zesilující kontinuita tohoto trendu velmi pochybná. Je smutné, když podle svého prohlášení „náš“ ministr by teoretické navýšení rozpočtu převodem církevního referátu na vládu použil výhradně na památkovou obnovu (“V památkové péči by to byl obrovský pozitivní průlom, neboť zhruba jedna miliarda, kterou nyní věnujeme ze státního rozpočtu na provoz a režii církví, by se použila na opravu památek. To by byl obrovský pokrok, neboť ona miliarda by nastartovala v oblasti památek zásadní zvrat k výrazně lepší péči o památkový fond.“) Jsou to slova ministra kultury nebo slova mluvčího památkářské (ze směrování finančních prostředků . spíše restaurátorské a stavební) lobby?
Vracíme se k připravovanému slyšení u premiéra:
Klást na jednání u premiéra požadavek 1 % státního rozpočtu na kulturu jako něco nového nebo převratného je nošením dříví do lesa, vlamováním se do dveří dokořán otevřených.
Vést jednání u premiéra konfliktně jako výtku nesplněných slibů by bylo sice oprávněné, ale neproduktivní.
Přitakávat premiérovi, že je doba zlá, že úspory chápeme, ale že věříme, že se to v budoucnosti určitě zlepší by bylo zbabělé.
Jedna věc však možná je - využít této návštěvy a této situace a dostat RUO mezi oficiální připomínková místa k projednávání vládních předloh. Vláda i ministr kultury se rádi odvolávají na „široký konsensus občanských iniciativ...“, ale často kladou na roveň bezvýznamná, ale loyální občanská sdružení s celostátní profesní reprezentací. Vzhledem k tomu, že naše obory nemají a nikdy nebudou mít komorovou reprezentaci ze zákona, může tak vláda i ministerstvo bezstarostně činit, pokud se sami nepostaráme o to, aby prestiž RUO vzrostl. Jednou z cest k tomu je dosáhnout u premiéra slibu, že RUO se stane oficiálním partnerem vlády jako člen tzv. tripartity (Rady sociální dohody). Zastoupení zaměstnanců (odbory) a zaměstnavatelů (zaměstnavatelské svazy) bude tak logicky doplněno i o samostatnou reprezentaci svobodných povolání. Zásadní zákony (daně, pojištění atd.) se dotýkají i námi zastupovaných tvůrčích profesí, které zde dosud přímé zastoupení nemají.

3. Z poznatků z jednání IAA/AIAP (UNESCO) - Mezinárodní organizace výtvarných umělců, stejně tak jako z všeobecných informací ECA je zřejmé, že velmi důležité jsou včasné a cílené reakce umělecké reprezentace na aktuální záměry vlád. Jsme si jisti, že kromě sestavování státního rozpočtu na rok 2004 snad ještě důležitější je reforma veřejných financí, která ovlivní postavení uměleckých tvůrčích profesí na mnoho budoucích let.

Souhlasíme-li tedy s názorem, že je třeba se soustředit na jeden hlavní cíl, musíme současně upozornit na to, že RUO nesplní svou funkci, když v této chvíli nezaujme k této záležitosti jasné stanovisko. Je nám líto, že na předešlém jednání RUO nebyla našemu návrhu věnována pozornost. Jsme rádi, že alespoň vyjádření Českomoravské konfederace odborových svazů má být prostřednictvím zástupce Herecké asociace premiérovi na jednání tlumočeno.

Protože v této záležitosti běží ne o měsíce, ale o dny (vláda projednala balík změn zákonů již minulý týden, parlamentem asi vše projde v prvním čtení po 22. červenci), zvolili jsme samostatný postup. Podařilo se nám najít jednu z možností, jak alespoň zčásti kompenzovat valící se vyšší a vyšší zatížení osob samostatně výdělečně činných (OSVČ - tedy i tvůrcích svobodných povolání a tvůrčí činnosti vykonávané v souběhu s jiným zaměstnáním). Podali jsme návrh, aby paušální odčitatelná položka u autorské činnosti byla zvýšena ze 30 na 60 % . Změna by prospěla všem, tedy nejen výtvarným umělcům, žádáme tedy při jednání s premiérem o podporu tohoto návrhu.

Stejně tak i při dalším projednávání (parlamentní kluby, jednotliví poslanci) v červenci, srpnu a v září t.r. žádáme o součinnost a rychlá vydávání podpůrných stanovisek; projednávané zákony jsou vskutku klíčové a při podávání poslaneckých pozměňovacích návrhů a hlasování jde často ne o dny, ale o hodiny!

Najde-li RUO ještě jinou možnost změn zákonů, které by byly pro celou uměleckou obec univerzální, je třeba bleskově zpracovat návrhy a pokusit se je prosadit.

4. Kromě těchto univerzálních záležitostí má každá tvůrčí profese i své vlastní problémy, které by měly být řešeny samostatně, ale vždy s kolegiální podporou RUO. Pro výtvarné umělecké činnosti považujeme za zásadní možnost většího uplatnění výtvarných děl v architektuře a možnosti vybavovat firemní prostory určené pro veřejnost uměleckými díly jako součást uznaných výdajů pro dosažení a udržení příjmů. Návrhy v tomto smyslu připravujeme, ale nejsou tak urgentní, jako záležitosti spojení s reformou veřejných financí.

5. Dosažení 1 % výdajů státního rozpočtu na kulturu považujeme za významné. Jde však přece jen a pouze o výdaje ze státního rozpočtu, o různá nenároková plnění, kde je nesmírně důležité vyloučení nebo omezení administrativního rozdělování (moc úřadu) a rozšíření občanského (profesního) vlivu. Velkým tématem i pro RUO by byla analýza grantové politiky ministerstva kultury.

Zájmem výtvarné obce je však především vytvořit a zlepšit prostředí pro tvorbu, pro uplatňování výtvarných děl, tedy obecně pro uplatňování tvorby. To už není „vytahování peněz daňových poplatníků“, ale hledání a nalézání nových zdrojů a jim odpovídajících právních nástrojů. Byli bychom rádi, kdyby tento směr uvažování přešel z oblasti výtvarného umění na celou uměleckou obec a stal se oficiálním názorem RUO. I to je téma na odbornou konferenci navazující na plánovanou podzimní akci.

Postavení našich profesních organizací i RUO by mohlo být posíleno i smluvním převedením části výkonů státní správy na naše organizace; reforma veřejných financí s touto formou spolupráce státního a soukromého sektoru počítá, nabídku však musíme učinit my sami.

6. Je toho jistě hodně, co by v dané chvíli RUO i její jednotlivá členové měli udělat. Bylo by asi správné vše sepsat a vypracovat programové cíle RUO na několik dalších let. Podněty ECA, celostátních nebo evropských ústředí členů RUO a naše vlastní programy jsou k tomu dobrým základem.
Na závěr k připravovanému setkání s premiérem:
* Audience u ministerského předsedy není běžná záležitost. Byli bychom rádi, kdyby jednání kromě společenské stránky mělo alespoň nějaký nezpochybnitelný výsledek. V rozpočtu na rok 2004 1 % na kulturu evidentně nebude. Zbytkový způsob tvorby státního rozpočtu by však mohl být zpochybněn.
* RUO by se mohla stát oficiálním připomínkovým místem vlády, členem tzv. tripartity.
* Premiér by se mohl v novém kontextu zamyslet nad předloženým stanoviskem odborů
* a přijmout za svůj návrh Unie výtvarných umělců ČR na zvýšení paušálu nákladů u autorské činnosti na 60 %.
* Mohla by být akceptována nabídka RUO a jejích členů podílet se na systému PPP (Public - Private - Partnership).

V Praze dne 15. července 2003

(c) UVU ČR, červenec 2003

26.7.2003