PRÁVNÍ PŘEDCHŮDCI UNIE VÝTVARNÝCH UMĚLCŮ ČESKÉ REPUBLIKY

        Právním předchůdcem Unie výtvarných umělců byl Svaz českých výtvarných umělců (SČVU). Jeho stanovy byly schváleny Ministerstvem vnitra ČSR 21.12.1970 pod čj. VS/3 - 1238/70. Dílčí změny stanov byly schváleny III. sjezdem SČVU dne 25.-26.5.1982 a IV. sjezdem SČVU dne 23.-24.3.1987. Organizaci bylo přiděleno IČO 444332.


        Nejvyšším orgánem SČVU byl sjezd delegátů SČVU, dalšími orgány byly ústřední výbor SČVU a předsednictvo SČVU.

        Ústřední výbor a předsednictvo byly suspendovány 20.11.1989, kdy plénum výtvarných umělců zvolilo akční výbor SČVU. Akční výbor na základě těchto stanov svolal 9.1.1990 konferenci českých výtvarných umělců a teoretiků. 28. února 1990 se konal mimořádný sjezd SČVU, na němž byla ustavena Unie výtvarných umělců (UVU). Sjezd vyslovil hlasováním souhlas s ukončením činnosti Svazu českých výtvarných umělců, jehož práva a povinnosti převedl na UVU jako nástupnickou organizaci.

         První stanovy Unie výtvarných umělců byly 2.5.1990 registrovány Ministerstvem vnitra ČR pod číslem VSP/1-19/90-R. Změněny byly II. sjezdem UVU dne 29.3.1994 a od toho dne užívá organizace název Unie výtvarných umělců České republiky (UVU ČR). Tato změna stanov byla Ministerstvem vnitra vzata na vědomí dne 8.4.1994.

© UVU ČR 2001  

 

STRUČNĚ O ORGANIZAČNÍ STRUKTUŘE VÝTVARNÉHO ŽIVOTA 1948–1990

POÚNOROVÉ A NORMALIZAČNÍ SVAZY

Svaz československých výtvarných umělců je souhrnným označením několika různých subjektů, které působily na celém území Československé republiky - ČSR (od r. 1960 Československé socialistické republiky - ČSSR, od r. 1968 Československé federativní republiky - ČSFR). Jednotné svazy byly tvořeny akčními výbory národní fronty (1948). Jejich vznik znamenal nucený konec rozvinutého a pro náš stát typického spolkového života. Poúnorový Ústřední svaz československých výtvarných umělců (1948 - 1956) mocenským tlakem sjednotil členy různých uměleckých spolků. V době jeho působení vešel v život nový zákon o právu autorském (1953) obsahující uplatněním sovětského vzoru i ustanovení o kulturních fondech. A tyto fondy pak v letech 1954 až 1956 pohltily spolkový majetek.

V roce 1956 vznikly jako protějšek jednoho uměleckého fondu pro umění výtvarné i architekturu (Český fond výtvarných umění, ČFVU) dva umělecké svazy - Svaz československých výtvarných umělců a Svaz architektů. Oba svazy ovládaly fond svými členy tak, že navrhovaly státu vedení fondu (výbor) a obsazovaly později se rozvíjející soustavu uměleckých komisí.

Stejně jako ostatní umělecké svazy i oba výše zmíněné se postupně profilovaly jako kritická opozice režimu. V roce 1968 vznikl společný Koordinační výbor uměleckých svazů, jednoznačně podporující politické změny „Pražského jara“. To vedlo po tzv. normalizaci politického systému 1969 k rozpuštění všech svazů; fondy však byly ze zákona činné i nadále.

V návaznosti na federalizaci státu a převedení resortu kultury do kompetence národních vlád byly na úzké bázi politické spolehlivosti a  odborné způsobilosti založeny v roce 1970 přísně výběrové národní svazy - Svaz českých výtvarných umělců (SČVU) a Svaz slovenských výtvarných umělců (SVU). Pro zajištění zahraničních vztahů, členství v mezinárodních organizacích a kontrolu nad nimi vznikl i federální Svaz československých výtvarných umělců (SČSVU) se sídlem v Praze.

Členství ve svazech bylo předpokladem tvorby v tzv.svobodném povolání, tedy bez zaměstnaneckého poměru; protože však tyto nové normalizační svazy nebyly na rozdíl od poúnorových masové, bylo jim svěřeno i právo rozhodovat o umělcích, kteří jejich členy nebyli. Udělováním práva tzv. registrace u ČFVU jim činnost ve svobodném povolání byla umožňována; to se týkalo i uměleckých řemeslníků, restaurátorů uměleckých děl a interiérových architektů (včetně značně lukrativní výstavní a veletržní tvorby).

Na sklonku své činnosti (od roku 1997) se svazy otevřely registrovaným členům, ale převratnými událostmi roku 1989 to už pozbylo smyslu. Vše pak ukončila daňová reforma (1993), jíž byla zrušena speciální daň z literární a umělecké činnosti a uměleckou činnost bylo možné vykonávat jako tzv. svobodné povolání bez jakékoliv regulace.

Právní nástupci národních svazů (Unie výtvarných umělců - UVU a Slovenská výtvarná unie - SVÚ) likvidovaly v roce 1990 federální SČSVU bez náhrady; členství v mezinárodní organizaci výtvarných umělců (IAA/AIAP,UNESCO) přešlo na UVU, zatémco SVÚ byla přijata jako nový člen. Členství v ostatních mezinárodních organizacích (ICSID, ICOGRADA, FIDEM, AICA ad.) bylo přeneseno na jednotlivá členská profesní uskupení.

Přes všechno upřímné úsilí se spolkový život v předúnorové podobě již obnovit nepodařilo, stejně jako se obnoveným spolkům nepodařilo získat spolkový majetek zpět.

© Oskar Brůža, 2010

 

ČESKÝ FOND VÝTVARNÝCH UMĚNÍ

Český fond výtvarných umění (ČFVU) spolu s fondem literárním a fondem hudebním byl založen zákonem o právu autorském (115/1953 Sb.) a uveden v život vládní vyhláškou 128/1954. „Posláním fondů je zjednávat spisovatelům, hudebníkům, skladatelům a výtvarným umělcům příznivé podmínky tvůrčí práce a tak přispívat k rozvoji nového písemnictví a umění, sloužících výstavbě socialismu a kulturnímu povznesení lidu,“ uvádí se v zákoně; tomuto úkolu sloužily fondy až do roku 1989, kdy po krátkém přechodném období zanikly.

Fondy byly nestátními organizacemi, ovládanými státem prostřednictvím výborů, navrhovaných uměleckými svazy. Příjmy byly odvozeny z umělecké činnosti, jejíž výsledky byly monopolně distribuovány. ČFVU za tím účelem provozoval síť středisek a prodejen DÍLO a Architektonickou službu. Od počátku byl fond dělen na sekce výtvarnou a architektonickou. Vládní vyhláškou 2/1966 Sb. byly ustaveny samostatné fondy v českých zemích a na Slovensku.

U ČFVU bylo zřízeno Zúčtovací středisko daně z literární a umělecké činnosti, zdaňující příjmy ze všech druhů umělecké činnosti. ČFVU umožňoval činnost v tzv. svobodném povolání (registrace, politicky korigovaná tvůrčím svazem), poskytoval sociální služby obdobně jako odbory. Podnik DÍLO financoval i tzv. ideové výstavní síně v Praze (Mánes, Hollar, Galerie bratří Čapků, Galerie J. Špály, Galerie mladých, Frágnerova galerie), v Brně (Galerie J. Krále), v Plzni (Galerie J. Trnky) a v Ústí nad Labem. ČFVU provozoval několik rekreačních zařízení (domovů umělců).

Ze zákona byl ČFVU transformován v roce 1994  v Nadaci Český fond umění (od roku 2008 Nadace českého výtvarného umění, www.ncvu.cz); dokumenty Zúčtovacího střediska převzal Finanční úřad Praha 1. V roce 1997 se oddělila Nadace české architektury (www.nca.info). Obě nadace zůstaly bez původních finančních zdrojů a jejich současné možnosti jsou velmi omezené.

 © Oskar Brůža, 2010

 

UNIE VÝTVARNÝCH UMĚLCŮ ČR

Unie výtvarných umělců (od  1994 Unie výtvarných umělců ČR - UVU ČR) vznikla roku 1990 jako nástupnická organizace Svazu českých výtvarných umělců (SČVU) podle zákona o sdružování občanů. Je celostátní decentralizovanou střešní profesní organizací a sdružuje asociace, spolky, kluby, tvůrce volného umění (malba, grafika, socha) i autory ostatních oborů (průmyslový design, interiérová a nábytková tvorba, sklo, keramika, papír, kůže, šperk, hračka, módní návrhářství, grafický design, film, video, multimediální tvorba). Členské organizace jsou zřízeny podle téhož zákona; jsou suverénní a společné záležitosti řeší prostředníctvím Rady UVU ČR, v níž každá má jeden hlas.

UVU ČR vede Národní registr profesionálních výtvarných umělců a designérů působících na území ČR. Je Národním výborem International Association of Art – IAA/AIAP (UNESCO) a vydává mezinárodní identifikační kartu profesionálního výtvarného umělce. Udržuje kontakty se zahraničními partnery, uděluje prestižní ceny, podílí se na organizování výběrových řízení a soutěží.

Je znaleckým ústavem pro obor výtvarné umění, poskytuje konzultace a vydává odborná stanoviska. Členům a zájemcům rozesílá e-informace, odborné veřejnosti je určena tato webová stránka (www.uvucr.cz).  

  © Oskar Brůža, 2010

Připomínky, doplňky, opravy nebo odkazy na vlastní texty týkající se historie spolkového života laskavě zasílejte na archiv@uvucr.cz. Děkujeme.