Oskar Brůža, koordinátor Unie výtvarných umělců ČR
Valtické sympozium má několik zvláštností. U sochařských sympozií se předpokládá nějaké další využití vytvořených děl – díla jsou mnohdy utvářena pro konkrétní umístění a zůstávají tak trvale zachována, případně vytvářejí přírodní nebo městskou veřejně přístupnou galerii. U malířských sympozií pořádaných v České republice je skoro výjimkou, že vytvořená díla jsou uchovávána a vytvářejí postupně sbírku. Valtické sympozium je takové. Na zámku ve Valticích je již početná sbírka děl vytvořených v letech 1992 až 2005, čítající více než sto položek.

Vladimír Franz
Myšlenka tohoto sympozia se zrodila na počátku 90. let a jeho duchovními otci se stali teoretik Jaroslav Pelikán a malíř Jan Pospíšil. Jeho pravidla jsou nastavena volně a tvůrci zde nejsou omezeni technikou, námětem ani způsobem zpracování – lze se tu tedy setkat s nejrůznějšími tvůrčími názory na řešení velkoformátového díla, rozmanitými přístupy k otázkám monumentality, prostorovosti, iluze, časovosti, míry stylizace, obrazové uzavřenosti, osobního vkladu, míry definitivnosti, dekorativnosti a služnosti díla či k otázce přijetí místního genia loci.

Jan Pospíšil
V letech 2001 a 2002 jsem si ověřil důležitou roli realizačního týmu. Nemám na mysli manažerskou stránku věci, která je také důležitá. Mám na mysli spolupráci s umělci s organizačními a prezentačními schopnostmi v průběhu sympozia. Takové spolupracovníky jsem nalezl v Mikoláši Axmanovi a Vladimíru Franzovi.